O malych stoparich aneb Deravy silnice na Kostarice

Ve stredu probehla zprava tiskem o odsouzeni Romana Gaziho za znasilneni dvou skolaku, za vytrznictvi a za ohrozeni mravnosti a mravni vychovy. Tento prohresek nebyl ani zdaleka jeho prvnim; za podobne zlociny uz byl predtim dvakrat odsouzen. Cloveku se z nej, a jemu podobnych deviantu, prinejmensim zvedne zaludek. Po precteni clanku se mi hned vybavil muj vylet na Kostariku. Mali skolaci tam cestou domu ze skoly stopovali auta a nikdo jim pri tom nezkrivil jediny vlasek na hlave.

Jenom jsem nevericne kroutila hlavou. A nebyli to desetileti habani, ale tipuji tak prvnacci nebo druhacci. Opravdu holatka s aktovkami pomalu vetsimi nez jejich mala zadicka; holcicky s culiky a la Pipi Dlouha puncocha trcicimi na vsechny mozne strany; s kostkovanymi sukynkami nad kolinka a samozrejme s tim nevinnym detskym pohledem. Pro mistni byly deti mavajci na auta jakousi samozrejmou soucasti normalniho jarniho odpoledne, pro me zase takovy maly-velky osmy div sveta.

Kostarika, zeme ve stredni Americe, je jednou z nejpopularnejsich turistickych destinaci jak pro Americany, tak i Evropany. Jiste, ze vas turisticky pruvodce dopredu upozorni na zlodejicky fotoaparatu a zkorumpovanou policii. Ve srovnani s ostatnimi zememi v tomto regionu je na tom vsak tahle mala zemicka (ktera mimochodem ani nema svou vlastni armadu) podstatne lepe, a podle poslednich statistik dokonce kriminalita klesla za posledni rok o podivuhodnych tricet procent.

Tyhle skolacky mavajici na kolemjdouci auta jsme potkali cestou do jednoho maleho mestecka, ktere se nachazi na vychodnim pobrezi. To je, narozdil od toho zapadniho, stale dost ekonomicky zaostale, ale mozna prave v tom je cele to kouzlo. Zatimco se na vyspelejsim zapadnim pobrezi, zejmena pak v hlavnim meste San Jose, rozmaha tzv. sex tourism, kdy mlade Kostaricanky prodavaji sva tela chlipnym turistum, vychod je pravym opakem. Na silnici si v aute pripadate jako v nejakem traktoru, jak vas natrasaji ty diry, kterym se zkratka a dobre neda poradne vyhnout, a neni tedy divu, ze sem tam potkate i cloveka na koni. Mistni domorodci tu ziji velmi poklidnym a skromnym zivotem, poslouchaji reggae, sluni se na plazich, chodi do prace a do skoly a pritom se nekaboni na turisty, kteri tohle mestecko na brehu Karibiku uz take do jiste miry objevili. Oni jsou ti, kteri si tu otevreli restaurace a dalsi podniky a obchudky aniz by se z tohoto mestecka stal dalsi Disneyland . To me na tom vsem udivuje a tesi ze vseho nejvic. Ze se doposud tem turistum podarilo opravdu zzit s domorodci aniz by nejak dramaticky narusili jejich poklidne zivoty, vcetne tech malych detskych stoparu.

Co dodat? Nekdy i ty deravy silnice maji vskutku co do sebe a uprimne doufam, ze zustanou deravy co nejdyl...

http://www.traveling-stories-magazine.com/costa-rica-magic-of-the-million-hole-road/#more-550