Muj zivot v milostnem trojuhelniku II

Rada ctu blogy pana Cizka o tom, jak hleda svou pristi ex. Taky obcas jdu na rande, abych uplne nezvlcela. Ale nebavi me to. Navsteva zubare se casto zda mnohem snesitelnejsi. Ten mi alespon narovinu rekne, jak se veci maji.

Tedy abych si jenom nestezovala. Po vecerech za mnou chodi Bob. Prijde se nadlabnout a pomazlit, a pak zase odejde. Za sousedkou. Dlouho jsem tenhle milostny trojuhelnik tezce nesla. Sousedka vsak odcestovala na prazdniny na Filipiny. “Bob bude cele leto jen muj!”, vsude jsem radostne vykrikovala. A taky, ze byl. Po pocatecni opojne euforii vsak nastala tvrda realita.

Ano, Bob na me skutecne kazdy vecer cekal, az se vratim z prace. Jen co jsem vkrocila do bytu, motal se kolem me. Chtel se mazlit a nalezite se dozadoval moji okamzite pozornosti a plne oddanosti. Vyzadoval veceri – ted hned! Ono je to ze zacatku krasny, tolik nadseni a projevu lasky, po kterych jste za tu dobu tak vyhladli. Jenze kdyz za vami potom leze tam, kam i pan kral chodi sam a za zadnou cenu nechce pochopit, ze pred nim zavirate dvere, zacnete pomalu couvat. Parkrat prijdete z prace trochu pozdeji. Parkrat predstirate, ze jste si nevsimli, kolik uz je hodin. Ach, jak marna snaha. V ocich Boba jsem vypadala smesne a pateticky. Sice na me trpelive kazdy vecer cekal, ale ty pohledy, co na me uz z balkonu vrhal!

A to nemluvim o jeho pulnocnich extemporech! Dvere uz jsem samozrejme mela zavrene, ale Bobovi ryche doslo, ze kdyz bude busit do kovove site pokryvajici hlavni dvere, urcite ho uslysim. Mela bych podotknout, ze od sameho zacatku mame jedno takove nepsane pravidlo. Bob muze prijit, pomazlit se, obcerstvit se... ale na noc u me nezustane. Jenze on dokazal na tu sit busit tak vytrvale, ze jsem se casto citila provinile, az jsem radeji zhasnula svetlo a predstirala, ze spim. Takove neomalene vystupy za vlahych letnich veceru! Byl jako zhrzely milenec, co se nenecha za zadnou cenu odbyt. Jindy jsem se mu zase marne snazila vysvetlit, ze se zrovna moc nehodi, aby mi sedel na kline. Za prve - jsem krehka zena, a za druhe - na tom kline jsem zrovna mela muj notebook. Jak vidite, Bob mi z meho poklidneho zivota udelal casem peknou anarchii.

Rozhodla jsem se, ze takhle by to dal neslo. Sousedka se stejne na konci leta vrati zpet a bude ho zase vykrmovat jako pana krale a lakat do sveho pelisku. Vyjdu si na rande! Bob spokojene podrimoval na gauci. “Bobe, vstavej. Jdu s kamaradkou na sklenicku”, jemne jsem ho posimrala pod krkem. Samozrejme se mu nikam nechtelo z vyhrateho otomanu. Stala jsem si vsak pevne za svym. Kdyz pochopil, ze to opravdu myslim vazne, urazene se zvednul  a line kracel ke dverim. Na posledni chvilku se vsak znenadani otocil a nastvane me kousnul do ruky. Tolik humbuku kvuli jednomu veceru!

“Promin, ze jsem se trochu opozdila. Zastavil se u me Bob a nechtel me nikam pustit. Dokonce me pokousal”, zehlila jsem muj pozdni prichod, zatimco kolem nas profrcela hlasita motorka. Harley Davidson jsou obzvlaste urvany.

Napadnikovi v mziku ztuhnul usmev na tvari.

“Nezlob se, ale to nechapu”, nevericne se na me zadival.

“Co na tom asi tak muze nechapat?”, v duchu jsem protocila panenky.

“Takze u tebe se obcas zastavi nejakej Bob? A nechce te nikam pustit, tak se do tebe zakousne?", ziral na me jeho hnedyma ocima.

S podobnou podivinkou se asi jeste nesetkal. Vylaka ho na rande, pririti se pozde s jazykem na veste a jeste s takovou nehoraznou vymluvou! Hned mi vse docvaklo a na malou chvilku jsem ho chtela v te predstave nechat. Jak se snazim statecne vymanit z Bobova zarliveho objeti. Jak zurive zaryvam nehty do jeho zad a on me zase v agonii na oplatku taha za mnou naondulovanou hrivu, zatimco soused odnaproti tipa cigaretu a vytaci cislo na policii.

Nakonec jsem mu vse u sklenicky mojita vysvetlila. S hnedookym napadnikem jsme si hezky popovidali; mimo jine jsme take probrali radosti a strasti randeni v Americe. “Uz nechci chodit s zadnou Americankou! Kdo se ma v tech jejich pravidlech vyznat?”. Souhlasne jsem kyvala. “Proc mam cekat tri dny po schuzce, nez se divce znovu ozvu? To je prece tak na hlavu!”, verohodne se cilil na vsechny svetove strany. Dal jsem souhlasne kyvala. To bude Bob koukat, az mu povim, jakyho napadnika jsem to potkala! Evropana! Kultivovanyho! “Urcite se ti zase ozvu”, rozloucil se napadnik polibkem na tvar.

Ozval se. Za tri dny. Ze pry ma ted hodne prace a ozve se pristi tyden. Pristi tyden se opravdu ozval jak slibil. Ze ma ty prace jeste vic nez minuly tyden. Tak jsem mu napsala, ze mam taky spoustu prace. Uz se neozval. Ani za tri dny, ani za tri tydny.

No a Bob? Ten uz tyhle moje eskapady davno prokouknul. Sousedka se vratila zpet z Filipin a hycka si ho jako nikdy predtim. Bob se tedy obcas zastavi. Nebo jen tak projde kolem bytu s takovym tim pohledem, co rika: "Mam te na haku."

Mozna jsem mela toho napadnika nechat v te puvodni predstave. Blahove by si myslel, ze jsem se kvuli nemu nechala zcela dobrovolne pokousat a poskrabat od nejakeho hulvata a neomalence. Mozna by mu treba nakonec i lichotilo a zavolal by mi driv, nez za tri dny. Kdo se v tom ma vyznat? Mozna jsem mu nemela u ty sklenicky mojita prozradit, ze v momente, kdy jsem se mu snazila vysvetlit, kdo je Bob, me prervala ta motorka. Ze je to starosta nasi ulice a stramak k pohledani. Ze ma ctyri tlapky a mourovatej kozich a krome granuli ma taky rad tunaka. Ostatne jako kazdej spravnej kocour.