Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem se seznamila s kolegy na novem pracovisti

9. 05. 2009 7:33:48
Uz tretim rokem pracuji v bance, ktera se vloni na podzim ocitla ve velkych nesnazich. Pred zahubou nas zachranila dalsi banka, ktera nas vzala pod svoje ochranna kridla. Krome novych systemu, produktu a databazi se take seznamuji s novymi kolegy.

Vzhledem k tomu, ze se daly dohromady dve z nejvetsich bank citajici dohromady kolem 270 tisic zamestnancu, slucovaci proces je pochopitelne pomerne zdlouhavy. Prozatim tedy pendluji mezi dvema kancelaremi, dvema sefkami a dvema e-mailovymi adresami. Je to takove bludiste se spoustou otazniku a s jeste vetsi spoustou odpovedi. Nekdy dostanu na otazku jednu odpoved, nekdy treba dve, samozrejme si jedna s druhou protireci.

Jedno takove odpoledne jsem neuspesne zapasila s pocitacem na mem novem pracovisti a nemohla jsem prijit na to, proc se do nekolika systemu nemohu dostat, kdyz jeste predesly den vse fungovalo. Pan ajtak vsak nebral telefon a mne se mezi tim plnila schranka s dalsimi ukoly. Co ted? Mam si otevrit okno a z plnych plic si zakricet? Ne, nerada na sebe jakkoli upozornuji. Zachrani me jedna vec: orisky, karamel, nugat a mlecna cokolada. Tycinka Snickers.

Sviznymi krokem jsem se vydala k automatu s cokoladou a v mincich do nej nahazela dolar. Bzzzzzzz. Snickers popojede smerem dopredu - a zustane viset. Automat se rozhodl stavkovat, v dobu vskutku nejmene vhodnou. Co ted? Opatrne do nej tedy ze stranu bouchnu. Nic. Buch. A zase nic.

Kousek ode me stoji asi tri zamestnanci. Neznam je a oni neznaji me. Vetsina mych pokusu o navazani alespon formalni komunikace nebyla doposud prilis uspesna. Uhybani pohledu, obvykle smerujicich smerem k podlaze nebo do nepritomna. Chodici mumie. Velky to rozdil ve srovnani s nasi starou kancelari, kde jsme se mezi sebou vsichni navzajem bavili. Chodili spolecne na obedy. Ucili se navzajem cizi jazyky. Jedna kolegyne umela rict slovo "prd" hned v nekolika ruznych jazycich. Kdyby se mezi nami objevil nejakym nedopatrenim medved grizzly, jsem si jista, ze za chvilku by s nami sedel u jednoho stolu.

Intenzita meho buseni do automatu se zvysovala a hladina cukru v krvi umerne snizovala. Opravdu na sebe nerada upozornuji, ale muj zachranny kruh v podobe cokolady mi zustal viset pred mym zrakem a nejak jsem se nechtela smirit s predstavou, ze bych o ni mela prijit. Buch, buch.

Muj boj s tim zeleznym monstrem neusel pozornosti mych spolupracovniku, kteri tise pokukovali mym smerem a zrejme se dobre bavili na muj ucet. "Hod tam dalsi dolar". Osmelil se konecne jeden z nich. "A na just nehodim! To by byla hodne draha cokolada!", pokrcila jsem nos. "Hmmm, tak v tom pripade clovek, co prijde po tobe a ty mince tam nahazi, dostane tycinky dve, vcetne te tvoji."

Orisky, karamel, nugat a mlecna cokolada. Chci se bez nich vratit zpet k memu pocitaci, ktery mi uz asi postopadesate oznami, ze pristup do systemu byl zamitnut? A tak to zase ne. Bezim pro dalsi bankovku a za uprenych pohledu mych rezervovanych kolegu ji strkam do chrtanu te cerne krabice. Bzzzzz. Pada prvni Snickers. Jenze... i ta dalsi se zase zasekne a visi! Vymluvne se podivam na moje radce. Ehm.

Zamavejte pred bykem cervenym satkem a uvidite, jake spusti rodeo. Tak nejak zapusobila stavajici situace na tyhle prihlizejici mumie. Ty v momente pokladaji hrnky se zelenym cajem na stul a probiraji se k zivotu. Strnule koukam jak se jim blyskaji oci. Vsichni tri priskakuji spolecne k te stavkujici bedne plne sladkosti, ze ktere se v mziku stava boxovaci pytel (co na tom, ze je zelezny!), do nejz vsichni nemilosrdne busi ze vsech stran. Odstupuji radeji par kroku a se zajmem pozoruji ten nelitostny mazec. Jak tohle dopadne? Na chvilku se zastavuji a zkouseji s automatem pohnout nebo ho naklonit, ale marne. Za bojoveho povykovani zahajuji dalsi ofenzivu. Hotove Nagano.

Uz uz jsem jim chtela zatukat na rameno a rict, ze uz to stacilo a ze dekuji za jejich snahu, ze si snim tu prvni Snickers a pripadne si zakricim z toho okna. Jejich odhodlani a soustredenost mne vsak odzbrojily natolik, ze jsem ani nehlesla a jen dal tise sledovala tohle drama. Druha Snickers nakonec po nekolika minutach opravdu vypadla, samozrejme za vitezneho hlaholu tehle Klabzupovy jedenactky.

Orisky, karamel, nugat a mlecna cokolada. Konecne mam na novem pracovisti kamarady. Mumie a samuraje v jedne podobe.

Autor: Lenka Leon | sobota 9.5.2009 7:33 | karma článku: 25.91 | přečteno: 3132x


Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Miluji psy, ale

Dostal jsem v komentáři pod minulým blogem návrh, abych nestudoval teorie, ale pořídil si psa a tak si zařídit super motivaci, jak se nezranit a projít se.

25.6.2018 v 12:39 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 222 | Diskuse

Jan Jílek

Špetka praxe

Našel jsem si novou zábavu. Studuji staré taoistické spisy, tedy překlady a převyprávění. Zkouším některé techniky a zjišťuji, že mají docela efektivitu. Týkají se ty techniky zdravého sexu, tím pádem zdravého života.

25.6.2018 v 2:20 | Karma článku: 8.64 | Přečteno: 245 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Myslíš, že máš patent na nebe?

Běda vám znalcům Zákona, že jste vzali klíč k poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili. (Lukáš 11,52)

24.6.2018 v 21:31 | Karma článku: 12.82 | Přečteno: 187 | Diskuse

Klára Tůmová

Lehký holky a jejich šéf

"Hlavně nechoďte k silnici!" Připomínali všichni rodiče i babička stále dokola. Jenže to zakazované je nejvíc přitažlivé...

24.6.2018 v 16:23 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 929 | Diskuse

Jan Jílek

Hlas volajícího na poušti

Dnes má svátek Jan. Jméno pocházející z hebrejského „Jochanan.” Což znamená, „Bůh je milostivý.” Mým křestním patronem je sv.Jan Křtitel. „Hlas volajícího na poušti. Napřimte stezky Páně, království Boží se přiblížilo.”

24.6.2018 v 14:28 | Karma článku: 11.48 | Přečteno: 280 | Diskuse
Počet článků 60 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3846
Jsem jednou z davu tech mnoha "Husakovych deti" co ma hlavu v oblacich, nohy v toulavych botach, a srdce v San Francisku. "One day if I do go to heaven, I'll look around and say: "It ain't bad, but it ain't San Francisco."




Najdete na iDNES.cz