Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem se seznamila s kolegy na novem pracovisti

9. 05. 2009 7:33:48
Uz tretim rokem pracuji v bance, ktera se vloni na podzim ocitla ve velkych nesnazich. Pred zahubou nas zachranila dalsi banka, ktera nas vzala pod svoje ochranna kridla. Krome novych systemu, produktu a databazi se take seznamuji s novymi kolegy.

Vzhledem k tomu, ze se daly dohromady dve z nejvetsich bank citajici dohromady kolem 270 tisic zamestnancu, slucovaci proces je pochopitelne pomerne zdlouhavy. Prozatim tedy pendluji mezi dvema kancelaremi, dvema sefkami a dvema e-mailovymi adresami. Je to takove bludiste se spoustou otazniku a s jeste vetsi spoustou odpovedi. Nekdy dostanu na otazku jednu odpoved, nekdy treba dve, samozrejme si jedna s druhou protireci.

Jedno takove odpoledne jsem neuspesne zapasila s pocitacem na mem novem pracovisti a nemohla jsem prijit na to, proc se do nekolika systemu nemohu dostat, kdyz jeste predesly den vse fungovalo. Pan ajtak vsak nebral telefon a mne se mezi tim plnila schranka s dalsimi ukoly. Co ted? Mam si otevrit okno a z plnych plic si zakricet? Ne, nerada na sebe jakkoli upozornuji. Zachrani me jedna vec: orisky, karamel, nugat a mlecna cokolada. Tycinka Snickers.

Sviznymi krokem jsem se vydala k automatu s cokoladou a v mincich do nej nahazela dolar. Bzzzzzzz. Snickers popojede smerem dopredu - a zustane viset. Automat se rozhodl stavkovat, v dobu vskutku nejmene vhodnou. Co ted? Opatrne do nej tedy ze stranu bouchnu. Nic. Buch. A zase nic.

Kousek ode me stoji asi tri zamestnanci. Neznam je a oni neznaji me. Vetsina mych pokusu o navazani alespon formalni komunikace nebyla doposud prilis uspesna. Uhybani pohledu, obvykle smerujicich smerem k podlaze nebo do nepritomna. Chodici mumie. Velky to rozdil ve srovnani s nasi starou kancelari, kde jsme se mezi sebou vsichni navzajem bavili. Chodili spolecne na obedy. Ucili se navzajem cizi jazyky. Jedna kolegyne umela rict slovo "prd" hned v nekolika ruznych jazycich. Kdyby se mezi nami objevil nejakym nedopatrenim medved grizzly, jsem si jista, ze za chvilku by s nami sedel u jednoho stolu.

Intenzita meho buseni do automatu se zvysovala a hladina cukru v krvi umerne snizovala. Opravdu na sebe nerada upozornuji, ale muj zachranny kruh v podobe cokolady mi zustal viset pred mym zrakem a nejak jsem se nechtela smirit s predstavou, ze bych o ni mela prijit. Buch, buch.

Muj boj s tim zeleznym monstrem neusel pozornosti mych spolupracovniku, kteri tise pokukovali mym smerem a zrejme se dobre bavili na muj ucet. "Hod tam dalsi dolar". Osmelil se konecne jeden z nich. "A na just nehodim! To by byla hodne draha cokolada!", pokrcila jsem nos. "Hmmm, tak v tom pripade clovek, co prijde po tobe a ty mince tam nahazi, dostane tycinky dve, vcetne te tvoji."

Orisky, karamel, nugat a mlecna cokolada. Chci se bez nich vratit zpet k memu pocitaci, ktery mi uz asi postopadesate oznami, ze pristup do systemu byl zamitnut? A tak to zase ne. Bezim pro dalsi bankovku a za uprenych pohledu mych rezervovanych kolegu ji strkam do chrtanu te cerne krabice. Bzzzzz. Pada prvni Snickers. Jenze... i ta dalsi se zase zasekne a visi! Vymluvne se podivam na moje radce. Ehm.

Zamavejte pred bykem cervenym satkem a uvidite, jake spusti rodeo. Tak nejak zapusobila stavajici situace na tyhle prihlizejici mumie. Ty v momente pokladaji hrnky se zelenym cajem na stul a probiraji se k zivotu. Strnule koukam jak se jim blyskaji oci. Vsichni tri priskakuji spolecne k te stavkujici bedne plne sladkosti, ze ktere se v mziku stava boxovaci pytel (co na tom, ze je zelezny!), do nejz vsichni nemilosrdne busi ze vsech stran. Odstupuji radeji par kroku a se zajmem pozoruji ten nelitostny mazec. Jak tohle dopadne? Na chvilku se zastavuji a zkouseji s automatem pohnout nebo ho naklonit, ale marne. Za bojoveho povykovani zahajuji dalsi ofenzivu. Hotove Nagano.

Uz uz jsem jim chtela zatukat na rameno a rict, ze uz to stacilo a ze dekuji za jejich snahu, ze si snim tu prvni Snickers a pripadne si zakricim z toho okna. Jejich odhodlani a soustredenost mne vsak odzbrojily natolik, ze jsem ani nehlesla a jen dal tise sledovala tohle drama. Druha Snickers nakonec po nekolika minutach opravdu vypadla, samozrejme za vitezneho hlaholu tehle Klabzupovy jedenactky.

Orisky, karamel, nugat a mlecna cokolada. Konecne mam na novem pracovisti kamarady. Mumie a samuraje v jedne podobe.

Autor: Lenka Leon | sobota 9.5.2009 7:33 | karma článku: 25.91 | přečteno: 3132x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Kristýna Burgerová

Chce to klid a nohy v teple

Vždycky jsem chtěla být taková ta princezna (barbína) s dolíčky ve tváří, červenou mašlí (růžovýma gelovýma nehtama a umělýma řasama). Ta, která promlouvá něžným hláskem, uculuje se a každý jí mám rád.

23.1.2018 v 8:32 | Karma článku: 14.88 | Přečteno: 413 | Diskuse

Kateřina Karolová

Já, Doktorin - dopis číslo 22

Znáte to. Jste na tom fakt blbě, opakovaně se hecujete, že to zvládnete, to dáte, to vydržíte. Pak přijde poslední kapka a vy rezignujete. Složíte zbraně. A ono to najednou začne být lepší.

23.1.2018 v 8:00 | Karma článku: 18.92 | Přečteno: 370 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Poslušný Bůh

Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem. (Lukáš 2,51+52)

22.1.2018 v 21:35 | Karma článku: 12.57 | Přečteno: 199 | Diskuse

Laďka Sindlerova

Tyhle volby a předvolební debaty mi připomněly

jak moc radikální a nekompromisní jsem kdysi bývala, jak moc jsem politické dění prožívala a jak jsem si, možná, „pošlapala“ štěstí.

22.1.2018 v 13:00 | Karma článku: 18.11 | Přečteno: 680 | Diskuse

Milan Hulík

Pionýrský tábor

V socialismu skutečně existovaly výdobytky, na které i já dodnes s láskou vzpomínám. A vzpomínají i kamarádi, kteří odjakživa neměli komouše v lásce.

22.1.2018 v 9:34 | Karma článku: 25.85 | Přečteno: 966 | Diskuse
Počet článků 60 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3844
Jsem jednou z davu tech mnoha "Husakovych deti" co ma hlavu v oblacich, nohy v toulavych botach, a srdce v San Francisku. "One day if I do go to heaven, I'll look around and say: "It ain't bad, but it ain't San Francisco."




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.