Jak jsem se seznamila s kolegy na novem pracovisti

9. 05. 2009 7:33:48
Uz tretim rokem pracuji v bance, ktera se vloni na podzim ocitla ve velkych nesnazich. Pred zahubou nas zachranila dalsi banka, ktera nas vzala pod svoje ochranna kridla. Krome novych systemu, produktu a databazi se take seznamuji s novymi kolegy.

Vzhledem k tomu, ze se daly dohromady dve z nejvetsich bank citajici dohromady kolem 270 tisic zamestnancu, slucovaci proces je pochopitelne pomerne zdlouhavy. Prozatim tedy pendluji mezi dvema kancelaremi, dvema sefkami a dvema e-mailovymi adresami. Je to takove bludiste se spoustou otazniku a s jeste vetsi spoustou odpovedi. Nekdy dostanu na otazku jednu odpoved, nekdy treba dve, samozrejme si jedna s druhou protireci.

Jedno takove odpoledne jsem neuspesne zapasila s pocitacem na mem novem pracovisti a nemohla jsem prijit na to, proc se do nekolika systemu nemohu dostat, kdyz jeste predesly den vse fungovalo. Pan ajtak vsak nebral telefon a mne se mezi tim plnila schranka s dalsimi ukoly. Co ted? Mam si otevrit okno a z plnych plic si zakricet? Ne, nerada na sebe jakkoli upozornuji. Zachrani me jedna vec: orisky, karamel, nugat a mlecna cokolada. Tycinka Snickers.

Sviznymi krokem jsem se vydala k automatu s cokoladou a v mincich do nej nahazela dolar. Bzzzzzzz. Snickers popojede smerem dopredu - a zustane viset. Automat se rozhodl stavkovat, v dobu vskutku nejmene vhodnou. Co ted? Opatrne do nej tedy ze stranu bouchnu. Nic. Buch. A zase nic.

Kousek ode me stoji asi tri zamestnanci. Neznam je a oni neznaji me. Vetsina mych pokusu o navazani alespon formalni komunikace nebyla doposud prilis uspesna. Uhybani pohledu, obvykle smerujicich smerem k podlaze nebo do nepritomna. Chodici mumie. Velky to rozdil ve srovnani s nasi starou kancelari, kde jsme se mezi sebou vsichni navzajem bavili. Chodili spolecne na obedy. Ucili se navzajem cizi jazyky. Jedna kolegyne umela rict slovo "prd" hned v nekolika ruznych jazycich. Kdyby se mezi nami objevil nejakym nedopatrenim medved grizzly, jsem si jista, ze za chvilku by s nami sedel u jednoho stolu.

Intenzita meho buseni do automatu se zvysovala a hladina cukru v krvi umerne snizovala. Opravdu na sebe nerada upozornuji, ale muj zachranny kruh v podobe cokolady mi zustal viset pred mym zrakem a nejak jsem se nechtela smirit s predstavou, ze bych o ni mela prijit. Buch, buch.

Muj boj s tim zeleznym monstrem neusel pozornosti mych spolupracovniku, kteri tise pokukovali mym smerem a zrejme se dobre bavili na muj ucet. "Hod tam dalsi dolar". Osmelil se konecne jeden z nich. "A na just nehodim! To by byla hodne draha cokolada!", pokrcila jsem nos. "Hmmm, tak v tom pripade clovek, co prijde po tobe a ty mince tam nahazi, dostane tycinky dve, vcetne te tvoji."

Orisky, karamel, nugat a mlecna cokolada. Chci se bez nich vratit zpet k memu pocitaci, ktery mi uz asi postopadesate oznami, ze pristup do systemu byl zamitnut? A tak to zase ne. Bezim pro dalsi bankovku a za uprenych pohledu mych rezervovanych kolegu ji strkam do chrtanu te cerne krabice. Bzzzzz. Pada prvni Snickers. Jenze... i ta dalsi se zase zasekne a visi! Vymluvne se podivam na moje radce. Ehm.

Zamavejte pred bykem cervenym satkem a uvidite, jake spusti rodeo. Tak nejak zapusobila stavajici situace na tyhle prihlizejici mumie. Ty v momente pokladaji hrnky se zelenym cajem na stul a probiraji se k zivotu. Strnule koukam jak se jim blyskaji oci. Vsichni tri priskakuji spolecne k te stavkujici bedne plne sladkosti, ze ktere se v mziku stava boxovaci pytel (co na tom, ze je zelezny!), do nejz vsichni nemilosrdne busi ze vsech stran. Odstupuji radeji par kroku a se zajmem pozoruji ten nelitostny mazec. Jak tohle dopadne? Na chvilku se zastavuji a zkouseji s automatem pohnout nebo ho naklonit, ale marne. Za bojoveho povykovani zahajuji dalsi ofenzivu. Hotove Nagano.

Uz uz jsem jim chtela zatukat na rameno a rict, ze uz to stacilo a ze dekuji za jejich snahu, ze si snim tu prvni Snickers a pripadne si zakricim z toho okna. Jejich odhodlani a soustredenost mne vsak odzbrojily natolik, ze jsem ani nehlesla a jen dal tise sledovala tohle drama. Druha Snickers nakonec po nekolika minutach opravdu vypadla, samozrejme za vitezneho hlaholu tehle Klabzupovy jedenactky.

Orisky, karamel, nugat a mlecna cokolada. Konecne mam na novem pracovisti kamarady. Mumie a samuraje v jedne podobe.

Autor: Lenka Leon | sobota 9.5.2009 7:33 | karma článku: 26.16 | přečteno: 3132x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Vlastimil Fürst

Dáš nám instrukce?

Ježíš poslal Petra a Jakuba a řekl jim: „Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.“ Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom ji připravili?“ (Lukáš 22,8+9)

14.11.2018 v 21:31 | Karma článku: 10.41 | Přečteno: 109 | Diskuse

Laďka Sindlerova

Dobrodružství ze seznamky č.1

Byla jsem tou dobou už léta sama, můj muž si v nebi v pohodě hrával jeho milovaný volejbal, já pořád sama, Moje psí kamarádka Breda, ta moc řeči nenadělala, s ní to bylo o bobříku mlčení, takže si zkusím najít kamaráda.Rozhodnuto!

14.11.2018 v 18:15 | Karma článku: 19.93 | Přečteno: 681 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Jak jsem prvně operovala

Itálie, to je země plná nádherných míst, úžasných měst, výborného jídla a voňavé kávy. Je to zem vstřícných lidí, rodinné pohody, ale také velké nezaměstnanosti.

14.11.2018 v 15:57 | Karma článku: 26.15 | Přečteno: 1120 | Diskuse

Jana Mrázková

Když krachne přátelství....

Inu, stalo se, co jsme ani jedna nejspíš neočekávaly a ani si to nepřály. Od prosince loňského roku jsme měly s Alenou u Čedoku zabeštelovanou dovolenou letos říjnu na Kypru.

14.11.2018 v 15:06 | Karma článku: 17.40 | Přečteno: 642 | Diskuse

Laďka Sindlerova

Co tak na chvíli odskočit od litého boje v politické aréně

a dopřát si kousek lidských starostí, protože nejen politikou a starostmi pana premiéra s jeho dětmi živ je člověk.

14.11.2018 v 10:45 | Karma článku: 8.99 | Přečteno: 225 | Diskuse
Počet článků 60 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3848
Jsem jednou z davu tech mnoha "Husakovych deti" co ma hlavu v oblacich, nohy v toulavych botach, a srdce v San Francisku. "One day if I do go to heaven, I'll look around and say: "It ain't bad, but it ain't San Francisco."

Najdete na iDNES.cz