Moje nebojácná kamarádka Lucka

11. 02. 2011 7:15:47
Tahle moje kamarádka, to je vám taková odvážná školačka. Umí naprosto ďábelskou česnekovou pomazánku. Jeden čas pracovala ve vězení. A nepřejte si být tím hajdalákem, co ji jednou přepadnul v noci na parkovišti.
Lucka ráda vaří a peče, a my ji za to máme moc rádi. Jednou se nabídla, že upeče buchtu na mou narozeninovou oslavu. Místo talířku s pár kousky přinesla hned celý pekáč. A ta její česneková pomazánka! Když je nějaká party, všichni děláme, jak se náramně bavíme.... ale přitom ve skrytu duše jen čekáme na to, až se rozlítnou dveře a v nich se objeví Lucka s kýblem té její pomazánky, která je ostrá jako řemen. Lucka tím česnekem ani trochu nešetří. Slabší povahy kulí oči a chytají se za hrudník, a my mazáci, kteří víme, co nás čeká, se blaženě rozplýváme a mažeme si jeden kousek veky za druhým a zbytek party nám může být leda tak ukraden. A když náhodou trochu zbyde, dohadujeme se a přetahujeme se o tu dobrotu, a jeden z nás si ji pak s výrazem vítěze odváží domů a uloží do ledničky, aby se pak na ni mohl ráno vrhnout.
Lucka je zdravotní sestřička a při zaměstnání si dělá bakaláře. Jeden čas dokonce pracovala ve vězení. A říkala, že ti kriminálníci byli vesměs slušní a nebyly s nimi žádné velké problémy. A i kdyby tomu bylo naopak, tak věřím tomu, že by si s nimi hravě poradila. Jako s tím jedním, co ji přepadnul na setmělém parkovišti.
Před pár lety chodívala Lucka se svou kamarádkou do jednoho baru. Trochu se pobavit, trochu si zatancovat a odreagovat se po celém týdnu. Víno se dopilo, kapela dohrála, a tak bylo načase jít na kutě. S kamarádkou vyšly ven a zamířily si to k jejich autu. Lucka si to špacírovala ke dveřím spolujezdce, když tu si všimla, že na parkovišti stojí nějaký chlapík. Měl na sobě mikinu, na hlavě kapuci a ruce v kapsách.
Chlapík najednou zrychlil krok a než se Lucka nadála, stál přímo před ní. Krve by se v ní nedořezal. Nevěřícně na něj zírala a nezmohla se ani na na slovo. Hajdalák nelenil a v mžiku hrábnul po její kabelce.
Jenže to ještě nevěděl, s kým má tu čest. S nebojácnou Luckou z Chomutova. Myslíte, že mu oddaně předala kabelku a pak už se je v mrákotách poroučela k zemi? Ale kdepak. Místo toho kabelku pevně sevřela v ruce, a chvilku se tam o ni s tím hajdalákem přetahovali. A ta chvilka stačilo na to, aby do ní najednou vjel vztek, takovej ten zdravej vztek, co s ní zacloumal natolik, že mu tu kabelku najednou vyškubla z ruky. Vykuk už raději na nic nečekal a vzal nohy na ramena.

Jenže jak byla Lucka rozohněná vzteky, neváhala ani vteřinu - a rozběhla se za ním! A křičela na jeho adresu slova nevybraná, slova peprná, kterým určitě zlodějíček ani nerozuměl, ale před Luckou prchal, co mu síly stačily. Škoda jen, že v podpatcích se špatně běhá, a tudíž jí po chvilce sprintování ten vykuk utekl z dohledu. Ještě do tmy zakřičela pár těch nevybraných slov a vrátila se k autu.

Od té doby si dávala větší pozor na setmělých parkovištích a přemýšlela, jak by se takové prekérní situaci dalo příště předejít. Do kabelky si sice pořídila pepřový sprej, ale ten stejně nakonec časem vyhodila. Napadla ji lepší věc - přihlásit se na karate. Nezůstala však jen u první lekce a do japonského bojového umění se opřela natolik, že loni získala černý pásek. Taky se stala instruktorkou a teď zasvěcuje malý děti do tajů tohoto sportu. Prý ji to moc baví. A jak se mi svěřila, někdy si přeje, aby jí zase nejakej takovej hajdalák zase chtěl sebrat kabelku, protože by mu tentokrát mohla pořádně natrhnout prdel. Dovedu si to živě představit.

Autor: Lenka Leon | pátek 11.2.2011 7:15 | karma článku: 21.65 | přečteno: 2201x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Vlastimil Fürst

Dáš nám instrukce?

Ježíš poslal Petra a Jakuba a řekl jim: „Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.“ Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom ji připravili?“ (Lukáš 22,8+9)

14.11.2018 v 21:31 | Karma článku: 10.38 | Přečteno: 109 | Diskuse

Laďka Sindlerova

Dobrodružství ze seznamky č.1

Byla jsem tou dobou už léta sama, můj muž si v nebi v pohodě hrával jeho milovaný volejbal, já pořád sama, Moje psí kamarádka Breda, ta moc řeči nenadělala, s ní to bylo o bobříku mlčení, takže si zkusím najít kamaráda.Rozhodnuto!

14.11.2018 v 18:15 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 669 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Jak jsem prvně operovala

Itálie, to je země plná nádherných míst, úžasných měst, výborného jídla a voňavé kávy. Je to zem vstřícných lidí, rodinné pohody, ale také velké nezaměstnanosti.

14.11.2018 v 15:57 | Karma článku: 26.15 | Přečteno: 1099 | Diskuse

Jana Mrázková

Když krachne přátelství....

Inu, stalo se, co jsme ani jedna nejspíš neočekávaly a ani si to nepřály. Od prosince loňského roku jsme měly s Alenou u Čedoku zabeštelovanou dovolenou letos říjnu na Kypru.

14.11.2018 v 15:06 | Karma článku: 17.16 | Přečteno: 633 | Diskuse

Laďka Sindlerova

Co tak na chvíli odskočit od litého boje v politické aréně

a dopřát si kousek lidských starostí, protože nejen politikou a starostmi pana premiéra s jeho dětmi živ je člověk.

14.11.2018 v 10:45 | Karma článku: 8.99 | Přečteno: 225 | Diskuse
Počet článků 60 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3848
Jsem jednou z davu tech mnoha "Husakovych deti" co ma hlavu v oblacich, nohy v toulavych botach, a srdce v San Francisku. "One day if I do go to heaven, I'll look around and say: "It ain't bad, but it ain't San Francisco."

Najdete na iDNES.cz