Jamajka ma noveho Boba Marleyho. Je z Cech!

17. 12. 2009 6:48:12
Na Jamajce pry neni nic problem. I kdyby vam zivot visel na vlasku, mistni by se na vas usmali a lezerne by pronesli: “We don’t have a problem. We have a situation”. Diplomati? Ani ne. Jenom se proste jen tak nenechaji nicim rozhodit. Taky jsou mistri sveta amoleta ve vsech moznych vymluvach. Umeji v tom tak mistrne klickovat, ze jenom casto koukate s otevrenou pusou neschopni jakehokoli argumentu. Proste vas maji svym zpusobem na haku, vsechno je pro ne “yaman”, tedy neco jako “zadny problem”.

Zazitku byla spousta, fotky mluvi za vse. Jenom chybi momentka z ochutnavky rumu, vysla hrozne rozmazana. Na Jamajce se ho rocne vyrobi padesat milionu litru. I kdyz jsem spis vinova, rozhodne nepohrdnu dobre namichanym drinkem s timhle napojem piratu. Zatimco Petra brazdila po obchode se suvenyry a Jirka na nas cekal venku, ja jsem uplne nahodou objevila rumovy koutek. Na stole bylo nekolik otevrenych lahvi a vedle nich miniaturni kelimky. Opravdu miniaturni, vesla by se do nich tak jedna rumova pralinka. Okostovala jsem jednou, okostovala jsem dvakrat. Ach, to vam byla dobrota! Nejvic mi chutnal “banana rum cream”. Takovej sladak smrncnutej bananem. Moje chutovy bunky byly razem v tranzu. Nemohla jsem prestat a klopila jednu miniaturku za druhou. Bylo mi dobre, ach tak dobre!

Z meho rumoveho opojeni me vytrhla prekvapena Petra: “Co tady delas?”, zahykala mi prisne za zady. Lekla jsem se, priserne jsem se lekla. Jako bych byla pristizena inflagranti! Kdybych trpela na opary, urcite by mi jeden v mziku naskocil. Ve velikosti kvetaku. Tak moc jsem se lekla. Fuj! Chtela jsem Petre rict, at se vyprdne na hledani klicenek a pohledu a jde kostovat se mnou. Misto toho jsme se ale obe zacaly strasne chechtat. Tak strasne, ze kdyz se me snazila vyfotit pristizenou pri cinu, trasly se ji ruce tolik, ze jsem na fotce cela rozmazana.

Dalsi den jsme se vydali na vylet na nejvyssi horu Jamajky, Blue Mountain. No vydali. Nase zadnice vyvezl autobus na vrchol hory a tam jsme sedli na kola. Cestou dolu jsme se zastavovali na ruznych mistech a kochali se prirodou. Ja jsem se kochala natolik, ze jsem v nestrezenem okamziku najela do diry v silnici, takze mi spadl fotak na zem. Hrklo ve me jednou, snad to fotak vydrzel..? Hrklo ve me podruhy, kdyz z buse vyskocil mistni domorodec s macetou a zahlaholil: “pockej, ja ti ten fotak podam!” Popojeli jsme dal. Z mistni skoly se akorat trousili mali Jamajcani v uniformach. Zastavili jsme se, abychom je pozdravili. Jeden z tech malych cernousku mi vlezl nebojacne primo pod objektiv a snad by se i do nej nasoukal, kdyby to slo. Nevzpominam si, kdy jsem naposled videla tak krasny a bezelstny oci plny jisker.

A kde jsou delfini, tam nesmim chybet ani ja. Zaplavat si s delfinem byl vzdycky muj sen. Na Jamajce se mi splnil podruhy. Strasne jsem se bavila sledovanim reakci lidi v nasi skupine. Na tu hodinu se totiz vsichni promeni v maly caparty, at je vam dvacet nebo sto let. Delfin kazdeho z nas svezl na brichu, a to by nebyli mistni Jamajcani, aby si neodpustili jednu z dalsich hlasek: “Don’t drink and drive. Water is for dolphins.” Stejne se pri tom trochu nalokate, at se vam to libi nebo ne.

A mimochodem, vite, ze Jamajka ma noveho Boba Marleyho? A ze je z Cech? Domorodci jsou tak pysni na jejich hrdinu s dredy ve vlasech, jehoz regage hraji snad i v kostele pri nedelni msi. Kdyz vsak videli Jirku v doprovodu dvou slicnych slecen, obdivne ho na kazdem kroku zastavovali a ptali se ho: “Jak to delas?... Az vyrostu, chci byt TEBOU... Jsi muj hrdina... Jsi nas novy Bob Marley...”

one.JPG
twosmall.JPG

threesmall.JPG

foursmall.JPG

fivesmall.JPG

sixmall.JPG

sixsmall.JPG

sevensmall.JPG

eightsmall.JPG

ninesmall.JPG

11small.JPG

12small.JPG

13small.JPG

14small.JPG

15small.JPG

16small.JPG

17small.JPG

18small.JPG

20small.JPG

21small.JPG

22small.JPG

23small.JPG

24small.JPG



26small.JPG

27small.JPG

Autor: Lenka Leon | čtvrtek 17.12.2009 6:48 | karma článku: 16.90 | přečteno: 2316x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Vlastimil Fürst

Dáš nám instrukce?

Ježíš poslal Petra a Jakuba a řekl jim: „Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.“ Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom ji připravili?“ (Lukáš 22,8+9)

14.11.2018 v 21:31 | Karma článku: 10.38 | Přečteno: 109 | Diskuse

Laďka Sindlerova

Dobrodružství ze seznamky č.1

Byla jsem tou dobou už léta sama, můj muž si v nebi v pohodě hrával jeho milovaný volejbal, já pořád sama, Moje psí kamarádka Breda, ta moc řeči nenadělala, s ní to bylo o bobříku mlčení, takže si zkusím najít kamaráda.Rozhodnuto!

14.11.2018 v 18:15 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 673 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Jak jsem prvně operovala

Itálie, to je země plná nádherných míst, úžasných měst, výborného jídla a voňavé kávy. Je to zem vstřícných lidí, rodinné pohody, ale také velké nezaměstnanosti.

14.11.2018 v 15:57 | Karma článku: 26.15 | Přečteno: 1109 | Diskuse

Jana Mrázková

Když krachne přátelství....

Inu, stalo se, co jsme ani jedna nejspíš neočekávaly a ani si to nepřály. Od prosince loňského roku jsme měly s Alenou u Čedoku zabeštelovanou dovolenou letos říjnu na Kypru.

14.11.2018 v 15:06 | Karma článku: 17.40 | Přečteno: 639 | Diskuse

Laďka Sindlerova

Co tak na chvíli odskočit od litého boje v politické aréně

a dopřát si kousek lidských starostí, protože nejen politikou a starostmi pana premiéra s jeho dětmi živ je člověk.

14.11.2018 v 10:45 | Karma článku: 8.99 | Přečteno: 225 | Diskuse
Počet článků 60 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3848
Jsem jednou z davu tech mnoha "Husakovych deti" co ma hlavu v oblacich, nohy v toulavych botach, a srdce v San Francisku. "One day if I do go to heaven, I'll look around and say: "It ain't bad, but it ain't San Francisco."

Najdete na iDNES.cz