Jak se stune v Americe? Pet dnu v roce (kdyz mate to stesti)!

Na nasledujici prihodu jsem si nedavno vzpomnela v souvislosti se zavedenim poplatku v ceskem zdravotnictvi. Pred par lety me muj pan doktor poslal na mamograf. Lekar, ktery provedl ono mamograficke vysetreni, si vsak nebyl jisty s diagnozou a proto mne pro jistotu postal s doporucenim a se snimky na konzultaci s chirurgem. Za mamograficke vysetreni jsem musela zaplatit asi jenom kolem sedesati dolaru; po predchozich zkusenostech s americkym zdravotnictvim jsem ocekavala podstatne vyssi castku, ale nastesti mi pojistovna cast uhradila sama. Par tydnu nato jsem tedy sla k onomu panu chirurgovi. Ten se na snimky podival a uklidnil me, ze jde zrejme jenom o nejakou zvetsenou tukovou zlazu a za pet minut jsem s usmevem odchazela z ordinace. Ten mi vsak z tvare velmi rychle zmiznul – to kdyz mi pak od chirurga prisel ucet za toto “vysetreni” – na $550.00. Pojisteni, nepojisteni, castku jsem musela s tezkym srdcem do posledniho centu zaplatit. Co se tedy vlastne stalo?

Muj pan doktor bere moje pojisteni. Poslal me na mamograf, kde take akceptovali moje pojisteni. Mily pan chirurg vsak narozdil od nich moje pojisteni nebral. Neznala mistnich pomeru, mela jsem za to, ze muj pan doktor mne posle k odbornikum, kteri, stejne jako on, berou me pojisteni. Omyl – a pekne drahy. Tech pet stovek je i pro prumerne vydelavajiciho Americana celkem slusny vydaj. Pro mne treba v tu dobu predstavoval muj tydenni plat a po zaplaceni najmu a vseho ostatniho jsem nakonec stejne musela sahnout do kasicky. A takovych “skulin” se tu, bohuzel, najde fura a jen malokdo se v nich dokaze doopravdy orientovat.

Spojene staty jsou jednou z mala vyspelych zemi, ktera svym obcanum negarantuje pristup k zdravotni peci. Odhaduje se, ze temer polovina zamestnancu privatniho sektoru nema jediny placeny den nemocenske. Zdravotni pojisteni v US ma zhruba 84% lidi; ne kazdy si jej totiz muze dovolit. To ziskate bud prispevkem pres zamestnavatele, statni programy nebo si jej poridite sami (nejdrazsi a zrejme i nejzapeklitejsi varianta). Drahe zdravotni pojisteni a vysoke castky za ucty od doktoru jsou jednim z nejbeznejsich duvodu, kdy lide zbankrotuji. Jenom pojisteni pres zamestnavatele se od roku 2001 zvysilo o 78%, zatimco platy se zvysily o pouhych 19%. Podle Svetove zdravotnicke organizace (WHO) se americke zdravotnictvi sice umistilo na prvnim miste co se tyka rychlosti pohotovych zasahu a vyse nakladu, ale bylo az na 37. miste, co se tyka celkove vykonnosti a na 72. miste co se tyka celkove urovne zdravi obcanu (z 191 zemi, ktere byly zahrnuty do teto studie). Co vice, Amerika je na 31. miste v ocekavane prumerne delce zivota a na 40. miste v detske umrtnosti… umistila se tak az za Kubou ci Chorvatskem. Jen tak pro zajimavost – v Ceske republice je kojenecka umrtnost tri z tisice, zatimco ve Spojenych statech sedm z tisice.

Ja osobne mam to stesti, za nas zamestnavatel nam prispiva na placeni zdravotniho pojisteni. Mohu si vybrat, zdali levnejsi pojisteni a vetsi doplaceni u doktora nebo naopak. Za navstevu doktora zaplatim $20.00, a pak samozrejme zalezi na rozsahu lekarskeho zasahu. Moje pojistovna zaplati zhruba 80% a ja zbytek. Patrim tedy mezi ty vice stastne jedince a take si toho patricne vazim. Byly casy, kdy jsem si platila pojisteni sama - mesicni poplatek mne sice nijak nezruinoval, ovsem s tim nejzakladnejsim planem, ktery jsem si vybrala, bych musela nejdriv zaplatit prvni tri tisice dolaru a az teprve az potom by pojistovna vydaje hradila - zhruba nejakych sedesat procent. Nedovedu si predstavit, ze v tu dobu by mne treba potkalo neco, jako meho kolegu. Ten nedavno stravil dva dny v nemocnici se stonavou ledvinou. Cela sranda stala nejakych ctyricet tisic dolaru. Ano, platy jsou zde v USA samozrejme podstatne vyssi, ale ne kazdy je pravnik ci programator a treba takova prodavacka si tady vydela nejakych $10-12 na hodinu. Zivot na dluh tu neni nic neobvykleho a vysoke zivotni naklady mnohdy pohlti pekny kus vyplaty, takze prijde-li pak nejaky ten necekany ucet od doktora, mate o zabavu postarano.

Pak je tu jeste statni pojisteni, Medicare a Medicaid a dalsi programy fundovane vladou, ktere jsou urcene predevsim pro nepojistene socialne slabsi obcany, vetsinou duchodce, veterany nebo postizene. Medicare and Medicaid jsou pristupne zhruba pouze 80 milionum lidi (v zemi s 301 milionem lidi). Jejich nevyhodou vsak je, ze je cim dal mene lekaru, kteri jsou ochotni akceptovat toto pojisteni kvuli zdlouhave a nakladne administrative a nizkym zpetnym uhradam. A co vice, zdravotni pojistovny vas mohou odmitnout pojistit z nekolika ruznych duvodu, platite-li si zdravotni pojisteni z vlastni kapsy. Kourite? Mate nemocne srdicko? Mate nebo jste mel rakovinu? Mate o deset kilo nadvahu? Mate o deset kilo podvahu? Zhruba 13% zadatelu o pojisteni je z tohoto duvodu kazdy rok zamitnuto. Ti stastnejsi s nejakymi temi neduhy pojisteni sice ziskaji, to je ovsem bude stat podstatne vic.

Dnes tedy radeji stravim dvacet minut na telefonu s pojistovnou, abych se ujistila, ze pri nejakem pripadnem dalsim vysetreni nebudu zase muset rozbijet prasatko. I kdyz nekdy vskutku neni na vyber. Jednou jsem byla o vikendu na navsteve u kamaradky a nevim, zdali to byl jeji chlupaty milacek nebo proste nejaka alergenova potvurka, diky nimz jsem nemohla celou noc dychat a spat. I kdyz byla nedele, nastesti jsem nasla otevrenou ordinaci, ktera bohuzel nebrala moje pojisteni. Nebylo vsak na vyber; nedovedla jsem si predstavit, ze budu takhle pridusena az do druheho dne. Sestricka mi zmerila teplotu, tlak, poslechla vrzajici prudusky, a pan doktor jenom pokyval hlavou s tim, ze to bude nejaka zapeklita alergie nebo mozna i astma vzhledem k mym predchozim dychacim peripetiim. Dostala jsem inhalator a ucet na $120.00 a druhy den jsem sla do prace. Zapomente na neschopenku, tu zde stat nebo zamestnavatel neni povinen platit; pokud mu alespon zalezi na svych zamestnancich, proplati jim na marodeni na nejakych pet dnu v roce. Osobne jsem si letos vybrala dva; to kdyz jsem se vzbudila s knedlikem v krku a horeckou, a pak kdyz me vzaly zada takovym zpusobem, ze jsem se nemohla ani nasoukat do auta, abych si zajela k doktorovi. Chripka nebo nachlazeni? Nakoupime vitaminove bomby, pilulky na horecku, syrup na kasel... Ano, nejednou si tak clovek zadela na dalsi komplikace, ale stonani se tady opravdu neskutecne prodrazi.

Reforma zdravotniho systemu je castym tematem politiku, treba prave i mezi kandidaty na post americkeho prezidenta. Prvni vlastovkou se v tehle neprehledne dzungli stalo San Francisko, kde si mistni volici v roce 2006 prosadili placenou nemocenskou. Vsechny firmy s mene nez deseti zamestnatnci jim musi zaplatit az 40 hodin nemocenske rocne, a vetsi firmy az 72 hodin rocne. A co vic, zamestnanci jej mohou vyuzit nejenom pro sebe, ale treba i v pripade, ze potrebuji zustat doma s ditetem, rodicem ci manzelem/manzelkou. Pet dnu v roce! Takova mala-velka revoluce. Senator Edward Kennedy prisel s tzv. “Healthy Families Act”, ktery by Americanum garantoval sedm dni nemocenske, ale navrh skoncil v Kongresu.

Moje zkusenost s americkym zdravotnicvim je tedy spise smisena. Je pravda, ze zdravotnicky personal je zde velmi profesionalni, ochotny a slusny. Ale i mne se nedavno stalo, ze i kdyz jsem byla objednana, cekala jsem skoro hodinu, nez na mne prisla rada. Muj pan doktor je sice fajn, ale s vysetrenim je hotovy raz dva a pokud na nej hned od zacatku nevyrchlim otazky (nejlepe rychlosti kulometu), horko tezko se mu nebo jeho sestricce pak dovolavam. Nezapomenu na to, co jednou moje kamaradka uslysela od sestricky, ktera ji prave oznamila, ze ma abnormalni nalez na deloznim cipku. « Nemej strach. Jestli je to rakovina, je to pomaly proces a budeme to sledovat… prijd zase za pul roku…. » Kamaradka nastesti nevahala a nasla si jineho doktora. Ukazalo se, ze abnormality byly toho nejvyssiho stupne a mozna, ze kdyby cekala dalsiho pul roku, pan doktor uz by mohl jenom diagnostikovat rakovinu. Nasledoval mensi chirurgicky zakrok a neduh byl nastesti zazehnan.

Vim, ze toto tema je obsahle a neda se vse shrnout do jednoho blogu. Se zajmem procitam nazory ostatnich tykajici se zavadeni poplatku v ceskem zdravotnictvi a snazim se pochopit jejich pro i proti. Tento clanek je spise zamyslenim nad tim, jak to funguje, ci nefunguje nekde jinde. Ale ruku na srdce – opravdu si nemyslim, ze ten tricetikorunovy poplatek za navstevu u doktora je duvodem k tolika narkum. Kdyby to byl treba desetinasobek, to uz by byla jina pisnicka. Tomuto tematu podle meho nazoru venovala ceska media vice prostoru, nez je zdravo a nafoukla jej do obrich rozmeru. Ale treba jsem nikde v ceskych novinach ci televizi nezaslechla zpravu o stare Japonce, ktera zemrela na sklonku lonskeho roku. Zemrela proto, ze ji zachranka vozila dve hodiny od nemocnice k nemocnici; byla uspesna asi az na tricaty pokus, jenomze nebohe zene stejne nakonec vypovedelo srdicko. Duvod, proc ji nemocnice jedna po druhe odmitala? Moc pacientu, malo doktoru. Mozna by nebylo na skodu obcas takove veci videt v televizi a treba si i uvedomit, ze s problemy ve zdravotnictvi se nepotykame jenom v Cechach. Nedelam si iluze o ceskem, americkem ci japonskem zdravotnictvi, avsak jsem rada za to, co mam, vcetne tech pet dnu placene nemocenske. Ano, je to malo, zoufale malo. Ale misto brblani o nedostatcich mistniho zdravotnictvi se radeji vydam na prochazku a misto odpoledni kavy si dam jablicko. Proc tak nezacit kazdy sam od sebe?

A co dodat - statistika nuda je, ma vsak cenne udaje, a ty jsem vytahala z Encyklopedie Wikipedia www.wikipedia.org

Svetova zdravotnicka organizace (WHO) http://www.who.int/whosis/database/core/core_select_process.cfm

Dalsi zajimave cteni na toto tema :

http://www.msnbc.msn.com/id/22421662/

http://www.usatoday.com/news/nation/2007-11-11-Sickleave_N.htm

http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2006/12/02/AR2006120200085.html