- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Lenko, moc hezky napsano. Doufam a drzim palce, ze budete mit vedle sebe dalsiho urostleho cizince na cestu zpatky! Pavlina
Diky Pavlino, treba bude jeste pokracovani. Ted me jeste ceka cesto do Italie, to budou teprve zazitky
jestli proboha nepisete neco ve stylu Mony a nastesti ne. Dik za vtipny clanek
Nahodou Mona mi byla dobrou inspiraci pro tenhle blog... jen ta rana prozivame kazdy po svem, to by byla jinak nuda
Konečně zas článek od tebe, ztracená ženo;-) Při mojí první cestě do USA (zatím byly 3) jsem seděla vedle nefalšovaného Džejára za Dallasu. Fakt byl z Dallasu, byl veliký, tlustý, měl tu klasickou košili s těmi vyšívanými okraji a takovou tou šňůrkou pod krkem a měl i ten megaklobouk, rifle a kovbojské boty!! Furt mi něco říkal, ale já mu moc nerozuměla. Akorát vím, že říkal, že má 6 dětí, 3 bydlí daleko a 3 blízko, že to k nim má jen 5 hodin letadlem. Na diskusi o relativním vnímání vzdálenosti jsem se nezmohla
Jee, Dzejara si dokazu zive vybavit, jak to tak popisujes, taky jsem takoveho v Atlante zahlidla a kuckala se smichy, oni jsou na ty svoje megaklobouky a kovbojsky boty strasne hrdi
morcechadry, víc necestuju. Kecám, cestuju, ale z jedné strany sedí syn, z druhé dcera a přes uličku manžel.
To mate nahodou fajn... uz aspon predem vite, komu se probudite na rameni