Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rána s cizinci nemusí být vždy děsivá

29. 05. 2009 8:15:33
Nejsem Mona, ale nedavno jsem se take probudila vedle cizince. Tedy vlastne rovnou mezi dvema cizinci. Srkali jsme Chardonnay z Chile, pozorovali zapad slunce, spolecne usnuli a pak se probudili tvari v tvar...
Let ze San Franciska do Atlanty. Jeste vecer pred odletem mi volala kamaradka a prala stastnou cestu. At vedle tebe sedi nejaky urostly sohaj! Jo, jasne, pri mym stesti... obratila jsem oci v sloup. Misto toho vedle me sedela takova elegantni dama v letech a neustale do me dloubala svym spicatym loktem. Dama nakonec usnula a ja uz zacala pomalu s hruzou v ocich premyslet jaky to asi je, kdyz cloveku praskne mocovy mechyr. Po urostlem sohajovi nebylo ani vidu ani slechu.
V Atlante se snazim premluvit neuprosnou letusku, aby se jeste jednou podivala, jestli uz opravdu neni zadne volne misto v ulicce nebo u okna. Neni. Nasledujicich osm a pul hodin do Prahy budu sedet shrbena a zmackana na prostrednim sedadle. Alcatraz hadr. Moje ztuhla zada ztuhla jeste vic jenom pri te predstave. Jednou jsem si takhle uhnala skriply nerv. Marne mi pan doktor huboval, ze zanedbavam posilovani brisnich svalu. Jenomze kdyz me zrovna tenkrat nic nebolelo...?
Pomalu se sunu do zadni casti letadla, kde uz na uvitanou vriska na cele kolo nekolikamesicni stvoreni. "S dovolenim", oslovuji starsiho pana, abych se vmackla do te prostredni sedacky. I ten kriminalnik Al Capone mel ve veznici na Alcatrazu vic prostoru nez ja.
Ale co to nevidim! Na moji leve strane sedi - urostly sohaj! Vskutku urostly, diky svoji vysce ma kolena zaborena v sedacce pred nim. Moje odhodlani najit nejakou volnou sedacku v ulicce je vsak silnejsi, a tak se dal rozhlizim po letadle. Vtom se zveda ten postarsi pan, pry si vymenil misto s nekym jinym, aby mohl sedet vedle svoji manzelky. Misto nej prisedava - dalsi svarny mladenec! Pripadam si jako parek v rohliku. Ja jsem parek, zasazeny do cerstveho rohliku primo z pekarny. V mych pomnenkove modrych ocich to jenom zajiskri a dal uz nehledam volna mista. Hvezdy jsou mi dnes vskutku nakloneny!
Trochu se desim vzletu letadla. Zatimco vetsina lidi nervozne macka drzadla sedadel, ja obvykle za toho nejvetsiho rambajzu provadeneho revem motoru a vselijakych zaludecnich houpacek usinam. Vzbudi me az letusky rozdavajici napoje. Kdyz sedim u okna, probudim se vetsinou prilepena na nem. Kdyz sedim na kraji, moje hlava obcas vlitne do ulicky. Jenze ted sedim mezi dvema svarnymi mladenci a premyslim, kam ze ta moje hlava tentokrat poleti. Doleva nebo doprava? Do nebicka nebo do peklicka?
Ten urostlejsi mladenec se na me omluvne podiva, jestli pry mi neprekazi. Neprekazi. Je statecne vmacknuty do toho sveho miniprostoru. Ze pry leti do Prahy jenom na par dni. Studoval nejaky cas ve Francii a Evropu ma zcestovalou krizem krazem, narozdil od Spojenych statu. Ja to mam presne naopak. Vypravime si prihody z cest, takze ta nase celkem prijemne utika.
Letadlem zavonelo aroma teple vecere. "Kure nebo testoviny?" pta se nas letuska. Oba si dame kure. K piti vino z Chile. On cerveny, ja bily. Co na tom, ze ho srkame z plastovych kelimku? Co na tom, ze pasazeri sedici pred nami si sklopili sedacky tak, ze tac s jidlem mame temer zapichnuty v nasi dutine brisni? Z oken letadla je totiz videt krasny zapad slunce. Ruda zar se odrazi od bilych oblacku, proste nadhera, kterou umi vycarovat jenom ta nase matka priroda. Na par hodin se setmi, ale opravdu jenom na par, protoze najednou zase to slunce vychazi.
Po tehle podivane se snazime jeste aspon na chvilku usnout. "Snad se ti neprobudim na rameni", ospale laskuji, a za hlavu si davam bily polstarek. Nakonec jsem zabrala. Citila jsem, jak mi hlava litala ze strany na stranu. Neklidny to spanek mezi dvema cizinci! Kdyz jsem se probudila, ocitla jsem se tvari v tvar tomu urostlemu mladenci. Mozna nakonec i skoda, ze nebyly trochu silnejsi turbulence, pomyslim si. Jeste, ze jsem mela vedle sebe toho dalsiho cizince. Nerada bych po takove romantice probouzela urostleho mladence s tim, ze si potrebuji odskocit tam, kam chodi sam i pan kral.
Pomalu se blizime k nasemu cili. "Kam bych se mel v Praze podivat?", urostly mladenec rozlepil oci. Na Karluv most prece! Jsou z nej nadherny vyhledy na okoli a pri vystavbe do nej davali vajicka. Jenom jsem ho zapomnela varovat pred temi letajicimi. Ale snad si svuj vylet uzil. Ve schrance jsem od nej mela vcera vzkaz. "Mela jsi pravdu. Praha je fakt krasna".
Rana s cizinci nemusi byt vzdy desiva :)
Autor: Lenka Leon | pátek 29.5.2009 8:15 | karma článku: 35.62 | přečteno: 10051x


Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Miluji psy, ale

Dostal jsem v komentáři pod minulým blogem návrh, abych nestudoval teorie, ale pořídil si psa a tak si zařídit super motivaci, jak se nezranit a projít se.

25.6.2018 v 12:39 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 254 | Diskuse

Jan Jílek

Špetka praxe

Našel jsem si novou zábavu. Studuji staré taoistické spisy, tedy překlady a převyprávění. Zkouším některé techniky a zjišťuji, že mají docela efektivitu. Týkají se ty techniky zdravého sexu, tím pádem zdravého života.

25.6.2018 v 2:20 | Karma článku: 8.64 | Přečteno: 246 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Myslíš, že máš patent na nebe?

Běda vám znalcům Zákona, že jste vzali klíč k poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili. (Lukáš 11,52)

24.6.2018 v 21:31 | Karma článku: 12.82 | Přečteno: 187 | Diskuse

Klára Tůmová

Lehký holky a jejich šéf

"Hlavně nechoďte k silnici!" Připomínali všichni rodiče i babička stále dokola. Jenže to zakazované je nejvíc přitažlivé...

24.6.2018 v 16:23 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 935 | Diskuse

Jan Jílek

Hlas volajícího na poušti

Dnes má svátek Jan. Jméno pocházející z hebrejského „Jochanan.” Což znamená, „Bůh je milostivý.” Mým křestním patronem je sv.Jan Křtitel. „Hlas volajícího na poušti. Napřimte stezky Páně, království Boží se přiblížilo.”

24.6.2018 v 14:28 | Karma článku: 11.48 | Přečteno: 280 | Diskuse
Počet článků 60 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3846
Jsem jednou z davu tech mnoha "Husakovych deti" co ma hlavu v oblacich, nohy v toulavych botach, a srdce v San Francisku. "One day if I do go to heaven, I'll look around and say: "It ain't bad, but it ain't San Francisco."




Najdete na iDNES.cz