Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Muze-li se neco pokazit, pokazi se to

15. 05. 2009 7:45:05
"Ten, co se mi libi, me jako na potvoru nechce. A ten co se nelibi mne, tak ten me uhani ostosest", povzdychla si moje kamaradka, kdyz jsme se bavily o randeni. Murphyho zakon nikdy nezklame.

“Ale nevzdychej prece, vzdyt je to jasny jako facka”, odpovedela jsem ji. Pan Murphy uz totiz tehle zahade davno prisel na vrub, neni treba si dal lamat hlavu. Zkratka a dobre: "Ti, co jsou fajn, jsou uz davno zadani. A ti, co jsou nezadani? Existuje urcite dobry duvod, proc nikoho nemaji."

Jednou jsem se stehovala z mesta A do mesta B. Citila jsem, ze je cas na zmenu, ze je cas zacit novy zivot. Presne tyden pred odjezdem jsem potkala JEHO a strasne jsme se do sebe zamilovali. Jeden z nas nacal vetu, druhy ji dokoncil. Kdykoli jsem zapnula radio, zacal hrat (a moje usi a dusi terorizovat) dojak od Roxette. “I don’t know where you’re going, and I don’t know why, but listen to your heart before you tell him good-bye.” Taky jsem nevedela kam jdu a nevedela proc, ale mela jsem snad vybalit medvidky z krabic a poslechnout svoje srdce? Louceni na letisti pripominalo scenu s Hrisnyho tance. "Cim vic jste do nekoho zamilovan, tim dal je vase milovana osoba."

Od te doby, co jsem se jakz takz smirila s tim, ze Murphyho zakon je vicemene jediny zakon (krome tech fyzickych), na ktery se mohu temer vzdy a vsude spolehnout, se mi zije podstatne lip. I kdyz samozrejme jsou chvilky, kdy me tahle zivotni murphologie neuprosne srazi na lopatky.

"V momente, kdy vam na kline blazene usne kocka, zacne se vam strasne chtit na zachod." Kdyz uz jsem u tech zvirat. Jeden den jsem se vracela na parkovisti k moji Mazde. Letel nad ni nejaky holub ci racek a stejne jako tem, co usinaji kocky v kline, se mu zachtelo na zachod. Kdyby tedy to moje auto trefil alespon na kapotu. Ale kde myslite, ze to hovno (odpustte mi dnes muj mene vybrany slovnik) pristalo? Primo na okno mych dveri. Musel to byt vskutku zrucny operenec, kdyz se za letu dokazal ze strany takhle precizne trefit.

Na lyzich sjedu svah bez jedineho padu, jezdim prece opatrne. Ale kdyz se na vrcholku kopce snazim slezt z vleku, skobrtnu o lyzi moji kamaradky a dva dny nato pak chodim, jako kdybych prave porodila sloni dvojcata se zamotanyma chobutkama.

Tuhle jsem zase vybehla z bytu. Chyta me toulava, a tak jsem se chtela poohlidnout po turistickem pruvodci po Italii. Kolem krku jsem si omotala takovy rozpustily satek a la hippie, co jsem si den pred tim koupila. Satek hezky ladil s mym trickem. “Slusi mi, mam z nej radost”, pousmala jsem se. Slusi mi i bez moji podprsenky, bez niz jsem tak zbrkle vybehla. Toho jsem si samozrejme vsimla az kdyz jsem se v prodejne knih shybala pro toho turistickeho pruvodce. Mamma mia!

Ze pry ranni ptace dal doskace. Ale kdepak, jenom trpi nespavosti nebo se proste bezduvodne probudi. I kdyz jsem si jedno rano chtela o pul hodiny prispat, vzbudila jsem se driv a bez budiku, coz se stava zhruba se stejnou frekvenci, s jakou muzete spatrit Halleyovu kometu. Mela jsem nutkani se tedy jenom valet pod perinou, ale nakonec jsem vstala. Snazim se trochu zkultivovat muj ranni oblicej. Linka na oci, rasenka..... he, he, he, hepciiiiiiiiii! Z fleku bych mohla bych jit hrat hlavni roli do Drakuly.

Specham. Na semaforu sviti cervena. Sbiham dolu po schodech, kdyz se dvere vlaku zavrou a ten mi ujizdi pred ocima. O pet minut driv! (Jak to, ze vlak z prace domu ma vzdycky zpozdeni???) Cekam na dalsi, ma prijet za patnact minut. Hlas z amplionu nam oznamuje, ze vlak ma pulhodinovy zpozdeni. Tu pulhodinu, co jsem se mohla valet v ty moji vyhraty posteli.

Usmivejte se. Zitra bude hur :)

Autor: Lenka Leon | pátek 15.5.2009 7:45 | karma článku: 22.71 | přečteno: 2672x


Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Miluji psy, ale

Dostal jsem v komentáři pod minulým blogem návrh, abych nestudoval teorie, ale pořídil si psa a tak si zařídit super motivaci, jak se nezranit a projít se.

25.6.2018 v 12:39 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 254 | Diskuse

Jan Jílek

Špetka praxe

Našel jsem si novou zábavu. Studuji staré taoistické spisy, tedy překlady a převyprávění. Zkouším některé techniky a zjišťuji, že mají docela efektivitu. Týkají se ty techniky zdravého sexu, tím pádem zdravého života.

25.6.2018 v 2:20 | Karma článku: 8.64 | Přečteno: 246 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Myslíš, že máš patent na nebe?

Běda vám znalcům Zákona, že jste vzali klíč k poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili. (Lukáš 11,52)

24.6.2018 v 21:31 | Karma článku: 12.82 | Přečteno: 187 | Diskuse

Klára Tůmová

Lehký holky a jejich šéf

"Hlavně nechoďte k silnici!" Připomínali všichni rodiče i babička stále dokola. Jenže to zakazované je nejvíc přitažlivé...

24.6.2018 v 16:23 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 935 | Diskuse

Jan Jílek

Hlas volajícího na poušti

Dnes má svátek Jan. Jméno pocházející z hebrejského „Jochanan.” Což znamená, „Bůh je milostivý.” Mým křestním patronem je sv.Jan Křtitel. „Hlas volajícího na poušti. Napřimte stezky Páně, království Boží se přiblížilo.”

24.6.2018 v 14:28 | Karma článku: 11.48 | Přečteno: 280 | Diskuse
Počet článků 60 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3846
Jsem jednou z davu tech mnoha "Husakovych deti" co ma hlavu v oblacich, nohy v toulavych botach, a srdce v San Francisku. "One day if I do go to heaven, I'll look around and say: "It ain't bad, but it ain't San Francisco."




Najdete na iDNES.cz