Uz tretim
rokem pracuji v bance, ktera se vloni na podzim ocitla ve velkych nesnazich. Pred
zahubou nas zachranila dalsi banka, ktera nas vzala pod svoje ochranna kridla. Krome
novych systemu, produktu a databazi se take seznamuji s novymi kolegy.
Vzhledem k tomu, ze se daly dohromady dve z nejvetsich bank citajici dohromady kolem 270 tisic zamestnancu, slucovaci proces je pochopitelne pomerne zdlouhavy. Prozatim tedy pendluji mezi dvema kancelaremi, dvema sefkami a dvema e-mailovymi adresami. Je to takove bludiste se spoustou otazniku a s jeste vetsi spoustou odpovedi. Nekdy dostanu na otazku jednu odpoved, nekdy treba dve, samozrejme si jedna s druhou protireci.
Jedno takove odpoledne jsem neuspesne zapasila s pocitacem na mem novem pracovisti a nemohla jsem prijit na to, proc se do nekolika systemu nemohu dostat, kdyz jeste predesly den vse fungovalo. Pan ajtak vsak nebral telefon a mne se mezi tim plnila schranka s dalsimi ukoly. Co ted? Mam si otevrit okno a z plnych plic si zakricet? Ne, nerada na sebe jakkoli upozornuji. Zachrani me jedna vec: orisky, karamel, nugat a mlecna cokolada. Tycinka Snickers.
Sviznymi krokem jsem se vydala k automatu s cokoladou a v mincich do nej nahazela dolar. Bzzzzzzz. Snickers popojede smerem dopredu - a zustane viset. Automat se rozhodl stavkovat, v dobu vskutku nejmene vhodnou. Co ted? Opatrne do nej tedy ze stranu bouchnu. Nic. Buch. A zase nic.
Kousek ode me stoji asi tri zamestnanci. Neznam je a oni neznaji me. Vetsina mych pokusu o navazani alespon formalni komunikace nebyla doposud prilis uspesna. Uhybani pohledu, obvykle smerujicich smerem k podlaze nebo do nepritomna. Chodici mumie. Velky to rozdil ve srovnani s nasi starou kancelari, kde jsme se mezi sebou vsichni navzajem bavili. Chodili spolecne na obedy. Ucili se navzajem cizi jazyky. Jedna kolegyne umela rict slovo "prd" hned v nekolika ruznych jazycich. Kdyby se mezi nami objevil nejakym nedopatrenim medved grizzly, jsem si jista, ze za chvilku by s nami sedel u jednoho stolu.
Intenzita meho buseni do automatu se zvysovala a hladina cukru v krvi umerne snizovala. Opravdu na sebe nerada upozornuji, ale muj zachranny kruh v podobe cokolady mi zustal viset pred mym zrakem a nejak jsem se nechtela smirit s predstavou, ze bych o ni mela prijit. Buch, buch.
Muj boj s tim zeleznym monstrem neusel pozornosti mych spolupracovniku, kteri tise pokukovali mym smerem a zrejme se dobre bavili na muj ucet. "Hod tam dalsi dolar". Osmelil se konecne jeden z nich. "A na just nehodim! To by byla hodne draha cokolada!", pokrcila jsem nos. "Hmmm, tak v tom pripade clovek, co prijde po tobe a ty mince tam nahazi, dostane tycinky dve, vcetne te tvoji."
Orisky, karamel, nugat a mlecna cokolada. Chci se bez nich vratit zpet k memu pocitaci, ktery mi uz asi postopadesate oznami, ze pristup do systemu byl zamitnut? A tak to zase ne. Bezim pro dalsi bankovku a za uprenych pohledu mych rezervovanych kolegu ji strkam do chrtanu te cerne krabice. Bzzzzz. Pada prvni Snickers. Jenze… i ta dalsi se zase zasekne a visi! Vymluvne se podivam na moje radce. Ehm.
Zamavejte pred bykem cervenym satkem a uvidite, jake spusti rodeo. Tak nejak zapusobila stavajici situace na tyhle prihlizejici mumie. Ty v momente pokladaji hrnky se zelenym cajem na stul a probiraji se k zivotu. Strnule koukam jak se jim blyskaji oci. Vsichni tri priskakuji spolecne k te stavkujici bedne plne sladkosti, ze ktere se v mziku stava boxovaci pytel (co na tom, ze je zelezny!), do nejz vsichni nemilosrdne busi ze vsech stran. Odstupuji radeji par kroku a se zajmem pozoruji ten nelitostny mazec. Jak tohle dopadne? Na chvilku se zastavuji a zkouseji s automatem pohnout nebo ho naklonit, ale marne. Za bojoveho povykovani zahajuji dalsi ofenzivu. Hotove Nagano.
Uz uz jsem jim chtela zatukat na rameno a rict, ze uz to stacilo a ze dekuji za jejich snahu, ze si snim tu prvni Snickers a pripadne si zakricim z toho okna. Jejich odhodlani a soustredenost mne vsak odzbrojily natolik, ze jsem ani nehlesla a jen dal tise sledovala tohle drama. Druha Snickers nakonec po nekolika minutach opravdu vypadla, samozrejme za vitezneho hlaholu tehle Klabzupovy jedenactky.
Orisky, karamel, nugat a mlecna cokolada. Konecne mam na novem pracovisti kamarady. Mumie a samuraje v jedne podobe.
