Můj život v milostném trojúhelníku aneb nic netrvá věčně...

15. 01. 2011 7:31:46
... ani láska k slečně. "Bob sedí před tvým bytem a čeká na tebe", pípla mi tuhle textovka od bývalé sousedky. Ach tak! Záletníkovi se zastesklo po mojí laskavé náruči. Jenže ouha. Pozdě bycha honiti. Jednoho dne mi došlo, že musím s životem v milostném trojúhelníku skoncovat. Jednou provždy.
Říkala jsem si, že Bob je tak zaneprázdněný jeho zálety, jak by si tedy vůbec 
mohl všimnout toho, že jsem se odstěhovala. Když jsem začala balit první kufr, 
na pár vteřin nadzvednul obočí a pak si dál  bezstarostně podřimoval na jeho 
oblíbeném otomanu. No jistě, jsem mu volná. Jako kdybych to za ta léta v tom 
milostném trojúhelníku nepochopila. Ale už jsem měla dost těch jeho půlnočních 
extempore, těch jeho žárlivých scén a věčných záletů. Jsem silná žena a 
odhodlaně beru život do svých rukou. A kromě toho - s novým správcem naší 
budovy jsem měla pocit, že jsem se ocitla spíš v nějakém cirkuse, ve vykřičeném 
domě. Moje osmdesátiletá sousedka se odstěhovala do domova důchodců. Boba v 
lásce zrovna moc neměla, ale jemu to bylo celkem jedno a drze se k ní čas od 
času dobýval. Stařenka však byla neoblomná a vždycky statečně odolala jeho šarmu.
 
Místo ní se do bytu vedle mě nastěhoval mladý pár. Vídali jsme jej velmi 
sporadicky, ale o to víc jsme jej slýchávali. Co vám budu povídat. Stěny jsou 
tady skoro jako z papírů, to kdyby náhodou přišlo zemětřesení. Jenže to 
zemětřesení přicházelo každý večer a každou noc a jeho hlavní aktéři - tedy 
zejména vokální aktérka - by to s přehledem natřela nejedné pornohvězdě. Takoví 
byli moji noví sousedí. Když pak ta pornohvězda začala koketovat i s Bobem, 
došlo mi, že takhle už to zkrátka a dobře dál nepůjde. Našla jsem si nový byt, 
panu správci zamávala na rozloučenou a začala se stěhovat do nového.
 
Bob si zřejmě myslel, že si jen přerovnávám šatník a dál se líně válel na tom 
jeho otomanu. Pak se pár dní neukázal a tak jsem si říkala, že je to asi dobře. 
Sbalím se a už ho nikdy neuvidím. Srdce mi sice tlouklo ostošest, ale věděla 
jsem, že musím být statečná.
 
Přišel poslední den. Zbývalo už jenom uklidit a v klidu zabouchnout dveře. 
Bezmyšlenkovitě jsem drhla kuchyňskou linku, když znenadání vrzly dveře. Do 
prázdného bytu si to vplulo jeho veličenstvo Bob. Lekla jsem se, to vám povím. 
Rozhlédnul se přísným zrakem ostříže a ten pak zabodnul přímo do mě. 
"Jeje, Bobe, to je od tebe hezký, že ses přišel rozloučit, bude se mi po 
tobě stejskat", zachraňovala jsem situaci rozpačitým hlasem. Bob však dál 
nevěřícně zíral, vždyť i ten jeho otoman byl fuč! Jak jsi mi tohle mohla 
udělat, ty, ty, ty.... dál mě probodával tím svým kukučem. Otočila jsem se k 
němu zády a dál šmrdlala kuchyňský dřez.
 
Ach, jak jsem si mohla dovolit takovou troufalost! Bob měl vždy navrch, vždy mi 
dával jasně najevo, že nejsem jeho jediná. Tolik večerů jsme strávili v objetí, 
tolik hezkých okamžiků spolu prožili! I když po večeři vždy odkráčel za 
sousedkou. A najednou jsem to já, kdo je na koni. Pan Dokonalý, který už 
najednou není Pan Dokonalý. O, ty svatá prostoto! Ty jedna nevděčnice nevděčná. 
Uražená ješitnost proměnila Boba v šelmu, která si z mého bytu udělala trampolínu
 a zuřivě skákala sem a tam po těch zaprášených parketách. Přihlížela 
jsem trochu provinile, ale jenom do momentu, kdy ta šelma zcela neomaleně 
vyskočila na mnou právě naleštěnou kuchyňskou linku. Měla bych podotknout, že 
Bob měl poměrně dobré vychování, na němž jsem se velkou části podílela i já. 
Jenže to bylo v mžiku pryč. Bob se provokativně producíroval po sporáku a 
barovém stolku jako smyslu zbavený. Dál jsem se točila zády, nenechám se přece 
vyprovokovat tímhle ješitou!
 
Vynesla jsem odpadky, dala pár věci do auta a znovu přejela hadrem tu 
pošlapanou kuchyňskou linku. Adijé, vykřičený byte! Ještě jsem nakoukla do 
koupelny, abych se přesvědčila, že se všechno jenom leskne, abych pak už mohla 
v klidu zabouchnout dveře od bytu. Místo toho jsem však spatřila obrázek jako z 
apokalypsy. Na tom vyleštěným a nablýskaným záchodovým prkýnku seděl Bob - a 
pil ze záchodový mísy. Co pil, přímo lemtal! Tak dlouho jsem ho odnaučovala od 
téhle prapodivné etikety až se mi to podařilo. Stačilo však par minut a moje 
veškerý snahy a dobrý úmysly vzaly za svý. V angličtině mají pro takovou 
situaci velmi trefné spojení: "It went down the toilet". Jeho 
pomstychtivý pohled mluvil za vše.
 
Asi týden nato jsem se rozhodla zastavit za mou bývalou sousedkou. I přesto, že 
jsme věděly, jak nás Bob jednu s druhou podvádí, tak jsme si navzájem nervaly 
vlasy a nečastovaly se nevybranými výrazy. Bob se zrovna někde toulal a když za 
námi tedy konečně dokvacil, nechtěl mi věnovat jediný pohled. Stálo nás to 
hodně přemlouvání a pokusu polapit jej do náruče. Nakonec tedy svolil, ale 
jenom na chvilku. A zase zmizel za rohem. Je to přece starosta naší ulice a 
musí dohlédnout na pořádek ve svém revíru. Je to náš lamač srdcí. Náš kocour 
Bob.
 
Když jsem se pak konečně usadila na tom mým otomanu, najednou tak prázdným, 
trochu se mi po Bobovi zastesklo. Kdo na mě teď bude večer co večer čekat? S 
kým si teď budu vychutnávat mýho oblíbenýho tuňáka? S kým se budu tulit?
 
Dlouho jsem však naštěstí netesknila. Jaro rychle nabralo obrátky a kocoura 
vystřídal zajíček. Ale o tom zase třeba někdy jindy.
 
A víte, že Bob opravdu ještě nějaký čas chodil ke dveřím toho mýho starýho bytu 
a s nadějí čekal, že se objevím?
 
Musím se však přiznat, že jednou za čas se projdu tím Bobovým revírem. Jen tak 
nenápadně. Co kdyby náhodou... Inu znáte to - stará láska nerezaví.
Autor: Lenka Leon | sobota 15.1.2011 7:31 | karma článku: 21.72 | přečteno: 3045x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Vlastimil Fürst

Dáš nám instrukce?

Ježíš poslal Petra a Jakuba a řekl jim: „Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.“ Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom ji připravili?“ (Lukáš 22,8+9)

14.11.2018 v 21:31 | Karma článku: 10.38 | Přečteno: 109 | Diskuse

Laďka Sindlerova

Dobrodružství ze seznamky č.1

Byla jsem tou dobou už léta sama, můj muž si v nebi v pohodě hrával jeho milovaný volejbal, já pořád sama, Moje psí kamarádka Breda, ta moc řeči nenadělala, s ní to bylo o bobříku mlčení, takže si zkusím najít kamaráda.Rozhodnuto!

14.11.2018 v 18:15 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 669 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Jak jsem prvně operovala

Itálie, to je země plná nádherných míst, úžasných měst, výborného jídla a voňavé kávy. Je to zem vstřícných lidí, rodinné pohody, ale také velké nezaměstnanosti.

14.11.2018 v 15:57 | Karma článku: 26.15 | Přečteno: 1099 | Diskuse

Jana Mrázková

Když krachne přátelství....

Inu, stalo se, co jsme ani jedna nejspíš neočekávaly a ani si to nepřály. Od prosince loňského roku jsme měly s Alenou u Čedoku zabeštelovanou dovolenou letos říjnu na Kypru.

14.11.2018 v 15:06 | Karma článku: 17.16 | Přečteno: 633 | Diskuse

Laďka Sindlerova

Co tak na chvíli odskočit od litého boje v politické aréně

a dopřát si kousek lidských starostí, protože nejen politikou a starostmi pana premiéra s jeho dětmi živ je člověk.

14.11.2018 v 10:45 | Karma článku: 8.99 | Přečteno: 225 | Diskuse
Počet článků 60 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3848
Jsem jednou z davu tech mnoha "Husakovych deti" co ma hlavu v oblacich, nohy v toulavych botach, a srdce v San Francisku. "One day if I do go to heaven, I'll look around and say: "It ain't bad, but it ain't San Francisco."

Najdete na iDNES.cz