Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Olympic a jeden z mych nejkrasnejsich vyletu casem

6. 11. 2007 6:49:31
Je zvlastni, jak si pamatujeme veci ci okamziky nekolik let zpatky, ale uz si treba nevzpomeneme, co jsme meli dnes k obedu. Psal se rok 1978. Sedela jsem doma na nasem cernobilem gauci a se zatajenym dechem a s palcem v puse jsem sledovala koncert Olympicu v Lucerne oslavujici patnacte narozeniny, zatimco moje tehdy pubertalni sestrenka se dojate s kapesnikem v ruce rosila u jejich nesmrtelnych plouzaku. Jejich pisnicky provazely moje detstvi a dospivani a kdyz jsem v sedmicce sehnala listek na jejich koncert, byla jsem stestim bez sebe. Zamilovala jsem si Zelvu a taky kytaristu Milana Brouma a malinko jsem tedy zavidela tem fanynkam v prvnich radach, na ktere hazel jeden usmev za druhym... Utekla spousta vody, ja se zacala trochu toulat svetem a vlastne jsem ani netusila, ze Olympic stale koncertuje. Kdyz jsem se tedy nedavno dozvedela, ze kapela zavita i k nam na brehy Pacifiku, okamzite jsem si v predprodeji koupila listek. Nesmirne jsem se na jejich vystoupeni tesila a zaroven vlastne nevedela, co ocekavat. Vzdyt jsem je naposled videla pred nejakymi dvaceti lety! Jak se na tomhle ctyrlistku asi podepsal zub casu? Jak zvladnou narocne turne a zhruba dvouhodinove predstaveni? Jak...?

Ach, jak mi spadla brada pri prvnich tonech Jandovy kytary! Nestydim se a priznam se, ze mi po zadech krizem krazem behal mraz. Mela jsem najednou pocit, ze se uplne zastavil cas. S krajany zpivame slovo po slovu; texty co uz zname dve destiky let se nam lehce vybavuji jako bychom je slyseli teprve vcera. I ja prekvapene prezpivam Jasnou zpravu. Tedy priznavam, ze diky Kamenaku vim, ze ten Nemec, co mi doma schovava veci, se jmenuje Alzheimer a zda se, ze posledni dobou se se mnou vubec celkove nejak snazi skamaradit, ale ten vecer jsem s tim previtem s prehledem a se vsi silou triskla na lopatky.

Tu uzasnou atmosferu rozhodne umocnilo i komornejsi prostredi - na rozdil od velkych halovych koncertu se tenhle konal v mistnim klubu, takze fanousci meli tu moznost sebehnout primo pod podium a mit kapelu doslova jako na dlani. Mnohdy stacilo jen prvnich par tonu a dav zacal spontanne a z plnych plic zpivat sam. S velkym uzasem jsem sledovala a nasavala tu bajecnou energii, ktera tak skvele jiskrila a nakazlive preskakovala mezi cleny tehle legendarni kapely. Uvedomila jsem si jednu vec - ono je totiz to muzikantsky remeslo porad neuveritelne bavi. Po tech letech opravdu klobouk dolu. Ted uz vim, ze kdybych jednou chytla zlatou rybku, stacilo by mi jedno prani - abych i ja (a nejen ja) nasla tak uzasny zapaleni pro vec, jako tihle ctyri sehrani chlapi.

Tancovala jsem dal, i presto, ze uz doznely tony jejich posledni pisnicky. Clenove kapely pak prisli mezi nas a trpelive rozdavali podpisy a usmevy na vsechny strany. "Dekujeme, bylo to skvely, jako tenkrat na zakladce", vychrlila jsem bezostysne na fanynkami obklopeneho Petra Jandu. Byl to opravdu jeden z mych nejkrasnejsich vyletu casem. Priznam se, ze kdyz jako jednu z poslednich pisnicek spustili Osmy den, najednou ze me bylo zase to piskle s palcem v puse. Ta sedmacka do Milana Brouma po usi zamilovana. Ta dojata orosena pubertacka.

http://www.bayczech.com/events/Olympic/

Autor: Lenka Leon | úterý 6.11.2007 6:49 | karma článku: 18.06 | přečteno: 1890x


Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Dan Drápal – Kompromisy v překladu Bible?

Dan Drápal je český evangelikální teolog a publicista. Po vzniku církve Křesťanská společenství se stal jejím prvním seniorem. V letech 1967–1972 vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu.

25.6.2018 v 7:47 | Karma článku: 4.07 | Přečteno: 91 |

Dana Šumová

Blanka zve na hezkou chvilku s: Michalem Tučným

Minule to byl Pavel Bobek, a tak abych neodbíhala až tak moc daleko, dnes bych chtěla všechny pozvat na posezení u snídaně s Michalem Tučným. Také on nebyl zrovna manekýn, ovšem na pódiích se uměl pohybovat. A hlavně zpívat.

25.6.2018 v 7:30 | Karma článku: 4.59 | Přečteno: 105 | Diskuse

Karel Sýkora

Z dnešní křestní bohoslužby olomouckého sboru Církve bratrské

Smysl křtu je v tom, že člověk skrze něj začne patřit do společenství, kterým je církev. Bez křtu zůstává stát mimo ni.

24.6.2018 v 20:08 | Karma článku: 7.67 | Přečteno: 254 |

Jiří Ručka

Král odešel, ať žije král – Ben Moody

Americká rocková skupina Evanescence vznikla v roce 1995, ale až v roce 2003, kdy vydala svůj hudební debut Fallen, „vyletěla“ jak zářná kometa na hudební nebe.

24.6.2018 v 19:02 | Karma článku: 7.42 | Přečteno: 157 | Diskuse

Eva Šamánková

Dívka, která chtěla zachránit knížky

Regály plné knih a nádherná vůně okolo. To je knihovna. Každá z knih trpělivě čeká na svého čtenáře. Některé se v jejich rukou ocitají často, jiné jen občas. A co ty, které si nepůjčuje nikdo?

24.6.2018 v 17:36 | Karma článku: 9.32 | Přečteno: 223 | Diskuse
Počet článků 60 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3846
Jsem jednou z davu tech mnoha "Husakovych deti" co ma hlavu v oblacich, nohy v toulavych botach, a srdce v San Francisku. "One day if I do go to heaven, I'll look around and say: "It ain't bad, but it ain't San Francisco."




Najdete na iDNES.cz