Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Olympic a jeden z mych nejkrasnejsich vyletu casem

6. 11. 2007 6:49:31
Je zvlastni, jak si pamatujeme veci ci okamziky nekolik let zpatky, ale uz si treba nevzpomeneme, co jsme meli dnes k obedu. Psal se rok 1978. Sedela jsem doma na nasem cernobilem gauci a se zatajenym dechem a s palcem v puse jsem sledovala koncert Olympicu v Lucerne oslavujici patnacte narozeniny, zatimco moje tehdy pubertalni sestrenka se dojate s kapesnikem v ruce rosila u jejich nesmrtelnych plouzaku. Jejich pisnicky provazely moje detstvi a dospivani a kdyz jsem v sedmicce sehnala listek na jejich koncert, byla jsem stestim bez sebe. Zamilovala jsem si Zelvu a taky kytaristu Milana Brouma a malinko jsem tedy zavidela tem fanynkam v prvnich radach, na ktere hazel jeden usmev za druhym... Utekla spousta vody, ja se zacala trochu toulat svetem a vlastne jsem ani netusila, ze Olympic stale koncertuje. Kdyz jsem se tedy nedavno dozvedela, ze kapela zavita i k nam na brehy Pacifiku, okamzite jsem si v predprodeji koupila listek. Nesmirne jsem se na jejich vystoupeni tesila a zaroven vlastne nevedela, co ocekavat. Vzdyt jsem je naposled videla pred nejakymi dvaceti lety! Jak se na tomhle ctyrlistku asi podepsal zub casu? Jak zvladnou narocne turne a zhruba dvouhodinove predstaveni? Jak...?

Ach, jak mi spadla brada pri prvnich tonech Jandovy kytary! Nestydim se a priznam se, ze mi po zadech krizem krazem behal mraz. Mela jsem najednou pocit, ze se uplne zastavil cas. S krajany zpivame slovo po slovu; texty co uz zname dve destiky let se nam lehce vybavuji jako bychom je slyseli teprve vcera. I ja prekvapene prezpivam Jasnou zpravu. Tedy priznavam, ze diky Kamenaku vim, ze ten Nemec, co mi doma schovava veci, se jmenuje Alzheimer a zda se, ze posledni dobou se se mnou vubec celkove nejak snazi skamaradit, ale ten vecer jsem s tim previtem s prehledem a se vsi silou triskla na lopatky.

Tu uzasnou atmosferu rozhodne umocnilo i komornejsi prostredi - na rozdil od velkych halovych koncertu se tenhle konal v mistnim klubu, takze fanousci meli tu moznost sebehnout primo pod podium a mit kapelu doslova jako na dlani. Mnohdy stacilo jen prvnich par tonu a dav zacal spontanne a z plnych plic zpivat sam. S velkym uzasem jsem sledovala a nasavala tu bajecnou energii, ktera tak skvele jiskrila a nakazlive preskakovala mezi cleny tehle legendarni kapely. Uvedomila jsem si jednu vec - ono je totiz to muzikantsky remeslo porad neuveritelne bavi. Po tech letech opravdu klobouk dolu. Ted uz vim, ze kdybych jednou chytla zlatou rybku, stacilo by mi jedno prani - abych i ja (a nejen ja) nasla tak uzasny zapaleni pro vec, jako tihle ctyri sehrani chlapi.

Tancovala jsem dal, i presto, ze uz doznely tony jejich posledni pisnicky. Clenove kapely pak prisli mezi nas a trpelive rozdavali podpisy a usmevy na vsechny strany. "Dekujeme, bylo to skvely, jako tenkrat na zakladce", vychrlila jsem bezostysne na fanynkami obklopeneho Petra Jandu. Byl to opravdu jeden z mych nejkrasnejsich vyletu casem. Priznam se, ze kdyz jako jednu z poslednich pisnicek spustili Osmy den, najednou ze me bylo zase to piskle s palcem v puse. Ta sedmacka do Milana Brouma po usi zamilovana. Ta dojata orosena pubertacka.

http://www.bayczech.com/events/Olympic/

Autor: Lenka Leon | úterý 6.11.2007 6:49 | karma článku: 18.06 | přečteno: 1889x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Jiri Borovy

Akta X - My Struggle III (S11E01) - 60 %

Už jsme si zvykli na nová Akta X. Prvních 9 řad se v televizi pořád opakuje a 10. byla uvedena před dvěma lety. Producenti se rozhodli pro další sérii, tentokrát desetidílnou.

23.1.2018 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 58 | Diskuse

Richard Mandelík

Co se také dočteme v solidním časopisu

Občas je téměř nemožné neozvat se, leč nutno přitom pamatovat a brát s úsměvem, že svět se neboří, řeky nevysychají a někteří v úřadu bohužel setrvají. Myslím, že se ničím neproviním, když zveřejním svůj dopis Týdeníku rozhlas.

23.1.2018 v 7:00 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 337 | Diskuse

Tomáš Hamšík

Čurající chlapeček/Manneken Pis

Nejen Brusel, ale i my ho máme. Vznikl ve stejném časovém období. Nutno podotknout, že je pěkně schovaný, ale nyní je příležitost si ho prohlédnout.

22.1.2018 v 19:42 | Karma článku: 6.24 | Přečteno: 287 | Diskuse

František Formánek

Druhé kolo v ringu prezidentské volby

Bojovat za mír je jako souložit za panenství. Vždy mějme na paměti, že pokud se necháme strhnout emocemi do temnoty tak ničeho nedosáhneme.

22.1.2018 v 14:09 | Karma článku: 10.67 | Přečteno: 478 | Diskuse

Jiri Borovy

Maigret a noc na křižovatce - 75 %

Jako v loni, tak i tento měsíc dali na Primě dalšího Maigreta. Třetí díl z anglické produkce nás přivádí na vesnickou křižovatku....

22.1.2018 v 11:10 | Karma článku: 11.66 | Přečteno: 498 | Diskuse
Počet článků 60 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3844
Jsem jednou z davu tech mnoha "Husakovych deti" co ma hlavu v oblacich, nohy v toulavych botach, a srdce v San Francisku. "One day if I do go to heaven, I'll look around and say: "It ain't bad, but it ain't San Francisco."




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.