Olympic a jeden z mych nejkrasnejsich vyletu casem

6. 11. 2007 6:49:31
Je zvlastni, jak si pamatujeme veci ci okamziky nekolik let zpatky, ale uz si treba nevzpomeneme, co jsme meli dnes k obedu. Psal se rok 1978. Sedela jsem doma na nasem cernobilem gauci a se zatajenym dechem a s palcem v puse jsem sledovala koncert Olympicu v Lucerne oslavujici patnacte narozeniny, zatimco moje tehdy pubertalni sestrenka se dojate s kapesnikem v ruce rosila u jejich nesmrtelnych plouzaku. Jejich pisnicky provazely moje detstvi a dospivani a kdyz jsem v sedmicce sehnala listek na jejich koncert, byla jsem stestim bez sebe. Zamilovala jsem si Zelvu a taky kytaristu Milana Brouma a malinko jsem tedy zavidela tem fanynkam v prvnich radach, na ktere hazel jeden usmev za druhym... Utekla spousta vody, ja se zacala trochu toulat svetem a vlastne jsem ani netusila, ze Olympic stale koncertuje. Kdyz jsem se tedy nedavno dozvedela, ze kapela zavita i k nam na brehy Pacifiku, okamzite jsem si v predprodeji koupila listek. Nesmirne jsem se na jejich vystoupeni tesila a zaroven vlastne nevedela, co ocekavat. Vzdyt jsem je naposled videla pred nejakymi dvaceti lety! Jak se na tomhle ctyrlistku asi podepsal zub casu? Jak zvladnou narocne turne a zhruba dvouhodinove predstaveni? Jak...?

Ach, jak mi spadla brada pri prvnich tonech Jandovy kytary! Nestydim se a priznam se, ze mi po zadech krizem krazem behal mraz. Mela jsem najednou pocit, ze se uplne zastavil cas. S krajany zpivame slovo po slovu; texty co uz zname dve destiky let se nam lehce vybavuji jako bychom je slyseli teprve vcera. I ja prekvapene prezpivam Jasnou zpravu. Tedy priznavam, ze diky Kamenaku vim, ze ten Nemec, co mi doma schovava veci, se jmenuje Alzheimer a zda se, ze posledni dobou se se mnou vubec celkove nejak snazi skamaradit, ale ten vecer jsem s tim previtem s prehledem a se vsi silou triskla na lopatky.

Tu uzasnou atmosferu rozhodne umocnilo i komornejsi prostredi - na rozdil od velkych halovych koncertu se tenhle konal v mistnim klubu, takze fanousci meli tu moznost sebehnout primo pod podium a mit kapelu doslova jako na dlani. Mnohdy stacilo jen prvnich par tonu a dav zacal spontanne a z plnych plic zpivat sam. S velkym uzasem jsem sledovala a nasavala tu bajecnou energii, ktera tak skvele jiskrila a nakazlive preskakovala mezi cleny tehle legendarni kapely. Uvedomila jsem si jednu vec - ono je totiz to muzikantsky remeslo porad neuveritelne bavi. Po tech letech opravdu klobouk dolu. Ted uz vim, ze kdybych jednou chytla zlatou rybku, stacilo by mi jedno prani - abych i ja (a nejen ja) nasla tak uzasny zapaleni pro vec, jako tihle ctyri sehrani chlapi.

Tancovala jsem dal, i presto, ze uz doznely tony jejich posledni pisnicky. Clenove kapely pak prisli mezi nas a trpelive rozdavali podpisy a usmevy na vsechny strany. "Dekujeme, bylo to skvely, jako tenkrat na zakladce", vychrlila jsem bezostysne na fanynkami obklopeneho Petra Jandu. Byl to opravdu jeden z mych nejkrasnejsich vyletu casem. Priznam se, ze kdyz jako jednu z poslednich pisnicek spustili Osmy den, najednou ze me bylo zase to piskle s palcem v puse. Ta sedmacka do Milana Brouma po usi zamilovana. Ta dojata orosena pubertacka.

http://www.bayczech.com/events/Olympic/

Autor: Lenka Leon | úterý 6.11.2007 6:49 | karma článku: 18.28 | přečteno: 1892x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Adam Mackerle – Starozákonní etika

Etika (z řeckého ethos – mrav), nebo též teorie morálky je filozofickou disciplínou, která se zabývá zkoumáním mravní dimenze skutečnosti. Etika zkoumá morálku nebo morálně relevantní jednání a jeho normy.

15.11.2018 v 9:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 30 |

Karel Sýkora

Pomáhejte spolu s námi – Člověk v tísni

Člověk v tísni je česká humanitární, rozvojová, vzdělávací a lidskoprávní organizace. Je to obecně prospěšná společnost, ředitelem je Šimon Pánek. Svou činnost začínala v roce 1992 pod názvem Nadace Lidových novin.

15.11.2018 v 7:30 | Karma článku: 5.91 | Přečteno: 308 |

Karel Sýkora

Ladislav Tichý – Kde je, smrti, tvé vítězství?

Apoštol Pavel se takto provokativně poražené smrti ptá, kde je ta její zbraň, kterou ohrožovala lidi? Vítězství Ježíše nad smrtí skrze Jeho vzkříšení věnuje Pavel 15. kapitolu 1. Listu Korintským.

14.11.2018 v 20:01 | Karma článku: 4.83 | Přečteno: 84 |

Kateřina Dušková

Animální poezie XII: Krása nesmírná

Odpoutejte se od každodenní reality a vydejte se do magického světa poezie. Básnířka Kateřina Anima Dušková (30) představuje svou tvorbu, která je naplněna životem ve všech svých rozmanitých podobách.

14.11.2018 v 18:30 | Karma článku: 7.61 | Přečteno: 176 |

Marek Trizuljak

Stalingradská Madona a její autor, Kurt Reuber

Na Štědrý večer roku 1942 nakreslil v zákopech u Stalingradu německý lékař Kurt Ruber kusem uhlíku na zadní stranu ruské mapy obraz Madony. Symbol naděje a touhy po záchraně života.

14.11.2018 v 15:39 | Karma článku: 22.76 | Přečteno: 566 | Diskuse
Počet článků 60 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3848
Jsem jednou z davu tech mnoha "Husakovych deti" co ma hlavu v oblacich, nohy v toulavych botach, a srdce v San Francisku. "One day if I do go to heaven, I'll look around and say: "It ain't bad, but it ain't San Francisco."

Najdete na iDNES.cz