Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Olympic a jeden z mych nejkrasnejsich vyletu casem

6. 11. 2007 6:49:31
Je zvlastni, jak si pamatujeme veci ci okamziky nekolik let zpatky, ale uz si treba nevzpomeneme, co jsme meli dnes k obedu. Psal se rok 1978. Sedela jsem doma na nasem cernobilem gauci a se zatajenym dechem a s palcem v puse jsem sledovala koncert Olympicu v Lucerne oslavujici patnacte narozeniny, zatimco moje tehdy pubertalni sestrenka se dojate s kapesnikem v ruce rosila u jejich nesmrtelnych plouzaku. Jejich pisnicky provazely moje detstvi a dospivani a kdyz jsem v sedmicce sehnala listek na jejich koncert, byla jsem stestim bez sebe. Zamilovala jsem si Zelvu a taky kytaristu Milana Brouma a malinko jsem tedy zavidela tem fanynkam v prvnich radach, na ktere hazel jeden usmev za druhym... Utekla spousta vody, ja se zacala trochu toulat svetem a vlastne jsem ani netusila, ze Olympic stale koncertuje. Kdyz jsem se tedy nedavno dozvedela, ze kapela zavita i k nam na brehy Pacifiku, okamzite jsem si v predprodeji koupila listek. Nesmirne jsem se na jejich vystoupeni tesila a zaroven vlastne nevedela, co ocekavat. Vzdyt jsem je naposled videla pred nejakymi dvaceti lety! Jak se na tomhle ctyrlistku asi podepsal zub casu? Jak zvladnou narocne turne a zhruba dvouhodinove predstaveni? Jak...?

Ach, jak mi spadla brada pri prvnich tonech Jandovy kytary! Nestydim se a priznam se, ze mi po zadech krizem krazem behal mraz. Mela jsem najednou pocit, ze se uplne zastavil cas. S krajany zpivame slovo po slovu; texty co uz zname dve destiky let se nam lehce vybavuji jako bychom je slyseli teprve vcera. I ja prekvapene prezpivam Jasnou zpravu. Tedy priznavam, ze diky Kamenaku vim, ze ten Nemec, co mi doma schovava veci, se jmenuje Alzheimer a zda se, ze posledni dobou se se mnou vubec celkove nejak snazi skamaradit, ale ten vecer jsem s tim previtem s prehledem a se vsi silou triskla na lopatky.

Tu uzasnou atmosferu rozhodne umocnilo i komornejsi prostredi - na rozdil od velkych halovych koncertu se tenhle konal v mistnim klubu, takze fanousci meli tu moznost sebehnout primo pod podium a mit kapelu doslova jako na dlani. Mnohdy stacilo jen prvnich par tonu a dav zacal spontanne a z plnych plic zpivat sam. S velkym uzasem jsem sledovala a nasavala tu bajecnou energii, ktera tak skvele jiskrila a nakazlive preskakovala mezi cleny tehle legendarni kapely. Uvedomila jsem si jednu vec - ono je totiz to muzikantsky remeslo porad neuveritelne bavi. Po tech letech opravdu klobouk dolu. Ted uz vim, ze kdybych jednou chytla zlatou rybku, stacilo by mi jedno prani - abych i ja (a nejen ja) nasla tak uzasny zapaleni pro vec, jako tihle ctyri sehrani chlapi.

Tancovala jsem dal, i presto, ze uz doznely tony jejich posledni pisnicky. Clenove kapely pak prisli mezi nas a trpelive rozdavali podpisy a usmevy na vsechny strany. "Dekujeme, bylo to skvely, jako tenkrat na zakladce", vychrlila jsem bezostysne na fanynkami obklopeneho Petra Jandu. Byl to opravdu jeden z mych nejkrasnejsich vyletu casem. Priznam se, ze kdyz jako jednu z poslednich pisnicek spustili Osmy den, najednou ze me bylo zase to piskle s palcem v puse. Ta sedmacka do Milana Brouma po usi zamilovana. Ta dojata orosena pubertacka.

http://www.bayczech.com/events/Olympic/

Autor: Lenka Leon | úterý 6.11.2007 6:49 | karma článku: 17.24 | přečteno: 1888x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Richard Mandelík

Magdalena Veliká, flamenco a nadšení

Jediný koncert Magdaleny Kožené v Praze a já nechybím, leč díky pitomému Ticketportalu zvoravšímu předprodej mám 10. října v Rudolfinu až 7. řadu. Avšak zvuk i vizuální zážitek výtečné.

24.11.2017 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 | Diskuse

Karel Sýkora

Exegetické metody musí rozlišovat mezi texty a skutečností

Exegeze je kritické zkoumání jakéhokoli textu, zvláště ale náboženského, jako např. Bible. Samotné slovo exegeze znamená vytažení významu daného textu. A exegeta je pak odborník na exegezi.

24.11.2017 v 5:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 43 |

Zdeněk Sotolář

Další okopávání kotníků veřejných škol aneb Káťo, blábolíš!

Dát štulec veřejným školám patří k dobrému tónu. Někteří tzv. novináři moc dobře vědí, že je to sázka na jistotu. Jako Kateřina Perknerová v Deníku.cz.

23.11.2017 v 17:36 | Karma článku: 24.53 | Přečteno: 984 | Diskuse

Karel Sýkora

Svině a páv – sólo Jiří Černohlávek

Eduard Bass, vlastním jménem Eduard Schmidt, (autor textu písně) byl český spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař. Proslul zejména knihami Klapzubova jedenáctka a Cirkus Humberto.

23.11.2017 v 13:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 |

Helena Herynková

Využijte minulosti, abyste vylepšili budoucnost

Starý muž, jenž přežil holocaust a stvořil hračkářské impérium pro radost všech dětí. Jaké skrývá tajemství? Hračkář, strhující román z překvapivě nového zdroje...

23.11.2017 v 10:27 | Karma článku: 4.66 | Přečteno: 141 | Diskuse
Počet článků 60 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3842
Jsem jednou z davu tech mnoha "Husakovych deti" co ma hlavu v oblacich, nohy v toulavych botach, a srdce v San Francisku. "One day if I do go to heaven, I'll look around and say: "It ain't bad, but it ain't San Francisco."


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.