Jak jsem se toulala s Chinaski po San Francisku
V San Francisku bydlim uz devet let. Tohle mesto je srdecni zalezitost, i kdyz to jsem si asi doopravdy uvedomila, az kdyz jsem se po skole na nejaky cas odstehovala do Washingtonu za praci. Mesto se mi libilo, coz o to. Ale uvedomila jsem si, jak silene se mi stejska po San Francisku. Po sumeni ledovyho Pacifiku a tech krasnych vyhledech na mesto, ktery vam zahejbaji osrdim. Po tech urvanych lachtanech na Pieru 39. Po tech tolerantnich a usmevavych lidech. Po tom bohemskym vzduchu a snad i po ty husty mlze nad Golden Gate Bridge. Jeden vecer jsem v televizi zahlidla reklamu, ktera byla tocena prave v San Francisku. V tu chvili se mi chtelo zaborit hlavu do polstare a rvat. Doslo mi, ze jsem se stala jednou z tech, kteri nechali svoje srdce v San Francisku, jak se zpiva v jedne pisnicce. Sbalila jsem si tedy ten polstar a svych pet svestek a z Washingtonu jsem se presunula zpet na breh Pacifiku.
Prvni nase zastavka vedla na Twin Peaks. Odpoved na otazku, co to vlastne v prekladu znamena, jsem se snazila diplomaticky zaobalit. Chapejte, ja - nesmely devce z Vysociny - a devet muzskych. To vite, ze se mi trochu z ty smrsti testosteronu podlamovala kolinka. Nevedela jsem jak jim bez cervenani vysvetlit, ze prave chodi po “hrudniku indianskyho devcete”. Tak byly totiz puvodne tyhle dva kopecky pojmenovany spanelskymi objeviteli: “El Pecho de la Chola”. Kdyz se na jeden z nich vyskrabete, mate San Francisko a okoli jako na dlani, at se divate kterym chcete smerem. Na Twin Peaks nas take privitalo nevyzpytatelne sanfranciske pocasi. Slunicko sice svitilo ostosest, ale studenej severak od Pacifiku nas nemilosrdne oslehaval ze vsech stran. Mark Twain, ktery se prave tady rozhodl, ze se stane spisovatelem, se nam urcite zlomyslne pochechtaval z oblacku. Byl to on, kdo tak genialne a vystizne popsal tohle nepredvidatelne pocasi svym vyrokem: “The coldest winter I ever spent was summer in San Francisco”. Nejvetsi zimu (doslova "zimni obdobi"), kterou jsem kdy prozil, bylo leto v San Francisku.
Golden Gate Bridge. Most patrici neodmyslitelne k panorama San Franciska. Za mostem jsme vyjeli nahoru do kopce a kochali se pohledy, ktery se nikdy neomrzi. Golden Gate Bridge se stavel ctyri roky; pri stavbe bylo pouzito tolik betonu, ze by se ze stejneho mnozstvi dal udelat chodnik siroky 1.5 metru vedouci ze San Franciska do New Yorku, tedy nejakych 4 000 kilometru. Stepan se dal do reci se skupinou turistu z Evropy, kteri pry prijeli do San Franciska na nejakou budhistickou konferenci, ale misto toho se toulali mestem. Pozvali jsme je na patecni koncert, ale meli uz namireno do zeme javoroveho listu.
Smerem do Fisherman’s Wharf jsme se projeli po nejklikatejsi ulici na svete – Lombard Street. Vzhledem k tomu, ze stoupani kopce je nejakych 27 stupnu, ve dvacatych letech byla tahle cast rozkouskovana do osmi zatacek. Tyhle ostry kudlibabky daji zabrat brzdovym destickam stejne asi jako zaludkum tech, kteri nejsou zvykli na takovy (pro auto skoro akrobaticky) sesup.
Vitr od Pacifiku se ve Fisherman's Wharf misi s linoucim zavanem vselijakych rybich specialit, vcetne krabu (dungeon crabs) a nebo vyhlasene clam chowder, vyborne polivky z morskych potvurek. V restauraci nas obsluhoval takovej zvlastni cisnik s kukucem Davida Copperfielda. Kouzla a cary vsak zrejme nebyly uplne jeho parketou, protoze v nestrezenem okamziku rozlil hned nekolik sklenic s vodou a spoustou ledu na stul a taky trochu na nejbliz sediciho Michala. Nevim, kdo se vic leknul, ale asi ten cisnik, protoze ani nehlesnul a pri utirani ty povodne klopil ten svuj carodejskej kukuc. Ondra si zacal pobrukovat pisnicku, co mi byla tak povedoma. Ja jsem mezitim zapasila s horou testovin s grilovanym kuretem a houbami, ktery porad jaksi neubyvalo. Mozna se tomu Copperfieldovi prece jenom podaril nejakej ten trik, kdo vi. Cary a mary a lary a fary abrakadabra...
Po obede nasledoval rozchod. Musela jsem trochu zklamat Stepana; tolik se tesil, ze si zajde na plaz. Cestou jsem se totiz zminovala o nedaleke North Beach, jenomze tak se jenom jmenuje jedna z mistnich ctvrti, i kdyz paradoxne neni u plaze. Se Stepanem, Ondrou a zvukarem Jirkou jsme si vystali frontu na kabelovku, ktera nas vyvezla strmym kopcem na Russian Hill. Mimochodem ani na Russian Hill nenajdete zadny Rusy. Kluci na krizovatkach zkoumali drahu kabelovky, ktera neni pohanena motorem, nybrz podzemnim lanem. Ta byla uvedena do provozu v roce 1873. Kdyz do ni vsak nasedl ridic, ktery mel zahajit prvni slavnostni jizdu a podival se dolu z toho strmyho kopce, vylekal se natolik, ze zcela neslavnostne vzal do zajecich, a vuz nakonec ridil sam pan Hallidie, vynalezce kabelovky.
Svet je malej a San Francisko jeste mensi. Na jednom z tech 43 kopecku jsme narazili na Frantu Taborskyho. Zatimco on si to spaciroval dal, my jsme se rozhodli posedet v jedny irsky hospudce. Slunicko nas neodbytne simralo na nasich vetrem oslehanych tvarich, a mne se nechtelo verit, ze jeste den predtim obloha pripominala spis poplach v polepsovne. Stepan nam vypravel, jak pred lety Ondrovi povesil na krk kytaru, ktera uz mu tam zustala, zatimco ja jsem nemohla spustit oci z takovyho zrzavyho typka, kterej sedel kousek od nas. Ted nechci, aby to vypadalo, ze si dobiram zrzavy lidi. Sama jsem byla nekolik let zrzka, i v ridicaku mam napsano u barvy vlasu “red”. Jenze tenhle pan mel ty vlasy tak nesmirne zrzavy, ze kdyz po chvilce slunicko zalezlo za barak, tak prisaham, ze spolehlive rozsvitily kus ty ulice, na ktery jsme sedeli. Skoro jsem ho zacala podezrivat, ze si je mozna dobarvuje nejakou specialni henou, aby prilakal pozornost kolemjdoucich, a ti se v baru zastavili aspon na jednoho Guinesse. A vite, ze si k nemu za chvilku prisedl zlatej retrivr? A zacal na nej stekat ostosest, jako kdyby ho chtel presvedcit o tom, ze "v podstate ses na tom stejne jako ja". Tak neuveritelne k sobe pasovali.
Na North Beach, jinak taky zname jako Little Italy, vlastne staci jenom sedet a pozorovat okoli. Ta zvlastni atmosfera vas pohlti a spolkne, ani nevite jak. Neni divu, ze se tahle cast San Franciska stala inspiraci pro spoustu ruznych spisovatelu a intelektualu. V padesatych letech to byl treba Jack Kerouac, zakladatel tzv. Beat movement. Najdete zde vyhlasene kavarny a italske restaurace; po setmeni se tu zase probouzi nocni zivot plnej nakazlivy energie. Damy, mate narozeniny? Muzete se vydat s prateli na veceri na North Beach do jedne z italskych restauraci. Ti v nestrezenem okamziku zaseptaji cisnikovi do ucha, ze slavite narozeniny. Ne, nebojte se, neprinese vam dort se svickou a neztrapni vas zpevem pred celou restauraci. Misto toho k vam pribehne mladej, krasnej a temperamentni Ital a nez se nadejete, postrika vam vystrih slehackou. Nebojte se. Priskoci dalsi mladej, krasnej a temperamentni Ital a oba vas vystrih ocisti svymi mladymi, krasnymi a temperametnimi jazyky.
Posledni zastavka – Coit Tower. Tvar tehle rozhledny pripomina hasicskou strikacku. Ta byla vystavena v roce 1933 na Telegraph Hill s pomoci penez, ktere mestu venovala Lillie Hitchcock Coit. Ta se ve svych patacti letech pripletla k pozaru na Telegraph Hill. Pozarnikum se nedaril uhasit ohen a Lillie nevahala, hodila skolni tasku na zem a prispechala jim na pomoc. Od te doby pomahala hasicum a vubec byla jakousi mistni rebelkou. Nosila kalhoty, kourila doutniky a aby mohla chodit gemblovat na North Beach, predstirala, ze je muzskej. Za par dolaru jsme se nechali vytahem vyvezt az nahoru na vyhlidku. Pohled na San Francisko a okoli z tech zhruba 150 metru je opet jednim z tech, kdy se vam zamota hlava a mozna i uslysite lehce praskat svuj hrudni kos.
Neco mi rika, ze se kapele v San Francisku libilo. Ze si to uzili a ze se sem zase nekdy radi vrati. My jsme si zase moc uzili jejich koncert, na ktery prislo nejvic lidi za cele jejich turne po Americe. Vsem patri velkej dik. Za ucast i za organizaci.
Dnes je to presne trinact let, kdy mi imigracni urednik dal stempl do pasu a privital me poprvy v Americe. Hodne privandrovalcu si tohle datum pamatuje stejne jako datum svyho narozeni. Kdyz uz jsem u tech narozenin - dneska je slavi moje uplne prvni bajecna pani ucitelka z matersky skolky. Vzdycky nasim rikala: "Ta vase Lenicka je hodna, ale tak neprubojna." Vlastne si ted uvedomuju, ze kdyz jsem tenkrat poprvy pristala v New Yorku, nemela jsem hlavu plnou snu, za kterymi sem jezdi ti privandrovalci z celyho sveta. Spis jsem jen byla zvedava, strasne zvedava, jak to tady chodi. Tenkrat by me ani nahodou nenapadlo, ze me takhle spolkne ten Divokej zapad. A jestli me nekdy zase vyplivne? Kdo vi. Nicmene... stalo se jen neco moc divnyho, vyplnil se mi sen nekoho jinyho...
Lenka Leon
Jazykové salto mortale aneb Máš dvě velký koule?
Vy, kteří jste se někdy učili cizím jazykům, mi dáte za pravdu, že občas z nás neúmyslně vypadnou zkomoleniny, které nás nejednou dostanou do svízelných situací. Sama jich mám pár na svém kontě, ale dnešní blog bude o mojí kamarádce. Jmenuje se Andrea a je to veselá kopa. Procestovala už snad celej svět a kromě toho, že je to krásná ženská, její srdce je velikosti Texasu a okolních států a to rozdává na všechny strany. Občas je roztržitá a zkomolí nějaké to slovíčko - a já mám pak o čem psát.
Lenka Leon
Pět mladých, krásných a svižných námořníků
Loni jsme se s mou kamarádkou Petrou rozhodly vyrazit na výlet na jih, do mexického Caba. Vydaly jsme se do pouště mezi obří kaktusy. Okoštovaly několik druhů tequilly. Ale hlavně nás zlákalo moře a dvě jachty America's Cup, které zrovna zakotvily právě v tomhle přístavu. Cíl byl jasný - vyhrát závod nad druhou jachtou. Pod dozorem pěti mladých, krásných a svižných námořníků jsme ještě s dalšími čtyřmi soutěžícími zaujali naše čestná místa na lodi a s vervou jsme tahali za lana a poctivě plnili všechny jejich pokyny. Potom jsme se všichni poplácali po zádech, když naše jachta jako první doplula k vítězné bóji.
Lenka Leon
Moje nebojácná kamarádka Lucka
Tahle moje kamarádka, to je vám taková odvážná školačka. Umí naprosto ďábelskou česnekovou pomazánku. Jeden čas pracovala ve vězení. A nepřejte si být tím hajdalákem, co ji jednou přepadnul v noci na parkovišti.
Lenka Leon
Můj život v milostném trojúhelníku aneb nic netrvá věčně...
... ani láska k slečně. "Bob sedí před tvým bytem a čeká na tebe", pípla mi tuhle textovka od bývalé sousedky. Ach tak! Záletníkovi se zastesklo po mojí laskavé náruči. Jenže ouha. Pozdě bycha honiti. Jednoho dne mi došlo, že musím s životem v milostném trojúhelníku skoncovat. Jednou provždy.
Lenka Leon
Nase multi kulti kancelar
"Deti cerne, zlute, bile, kazde v jinem svetadile". Zpivali jsme si zvesela na zakladni skole v hudebce. Nase kancelar je pestrobarevna a sklada se hned z nekolika svetadilu. Jak si tam pod jednou strechou zijeme?
Lenka Leon
Muj zivot v milostnem trojuhelniku III
Vsechny ty Bobovy zalety mu kazdym dnem stoupaji v hlave, a z mileho a pritulneho spolecnika se stava primadona nejvetsiho kalibru. Jenze ta primadona ma v sobe jakysi magnet, od nehoz se ani ja a ani moje sousedka nedokazeme odpoutat.
Lenka Leon
Muj zivot v milostnem trojuhelniku II
Rada ctu blogy pana Cizka o tom, jak hleda svou pristi ex. Taky obcas jdu na rande, abych uplne nezvlcela. Ale nebavi me to. Navsteva zubare se casto zda mnohem snesitelnejsi. Ten mi alespon narovinu rekne, jak se veci maji.
Lenka Leon
Jamajka ma noveho Boba Marleyho. Je z Cech!
Na Jamajce pry neni nic problem. I kdyby vam zivot visel na vlasku, mistni by se na vas usmali a lezerne by pronesli: “We don’t have a problem. We have a situation”. Diplomati? Ani ne. Jenom se proste jen tak nenechaji nicim rozhodit. Taky jsou mistri sveta amoleta ve vsech moznych vymluvach. Umeji v tom tak mistrne klickovat, ze jenom casto koukate s otevrenou pusou neschopni jakehokoli argumentu. Proste vas maji svym zpusobem na haku, vsechno je pro ne “yaman”, tedy neco jako “zadny problem”.
Lenka Leon
Madonna? Kdo to je?
Priznam se, ze PINK mi driv nebyla moc sympaticka. Takova potetovana, nevybourena drsnacka. Ale s nohou na plynu temer na podlaze jsem si pri poslouchani radia zacala uvedomovat, ze ty jeji pisnicky maji nesmirnou stavu, naboj. A tak jsem se minuly mesic vydala na jeji koncert v kalifornskem San Jose.
Lenka Leon
Oda na Facebook
Moje oda neni na manzela, protoze zadneho nemam. Moje oda je na Facebook. Soukromi jsem na nem neztratila, a naopak na nem vyhrabala nevyhrabatelne.
Lenka Leon
Se slusnosti nejdal dojdes aneb V zajeti rozvasnenych Dominikancu
Nevericne jsem trestila oci v pevnem sevreni rozcileneho domorodce a sledovala scenu a la Slunce, seno a par facek. Ono by snad na ty facky i doslo, kdyz...
Lenka Leon
Rána s cizinci nemusí být vždy děsivá
Nejsem Mona, ale nedavno jsem se take probudila vedle cizince. Tedy vlastne rovnou mezi dvema cizinci. Srkali jsme Chardonnay z Chile, pozorovali zapad slunce, spolecne usnuli a pak se probudili tvari v tvar...
Lenka Leon
Muze-li se neco pokazit, pokazi se to
"Ten, co se mi libi, me jako na potvoru nechce. A ten co se nelibi mne, tak ten me uhani ostosest", povzdychla si moje kamaradka, kdyz jsme se bavily o randeni. Murphyho zakon nikdy nezklame.
Lenka Leon
Fotoblog - Joga v Narodnich parcich americkeho zapadu
Zvu vas na Divoky zapad. Tou krasnou prirodou vas provede moje bajecna kamaradka. Vystrihne pri tom pozu na piskove dune v Udoli smrti, nebo udela holubicku na vrcholku Half Dome v Yosemitu.
Lenka Leon
Jak jsem se seznamila s kolegy na novem pracovisti
Uz tretim rokem pracuji v bance, ktera se vloni na podzim ocitla ve velkych nesnazich. Pred zahubou nas zachranila dalsi banka, ktera nas vzala pod svoje ochranna kridla. Krome novych systemu, produktu a databazi se take seznamuji s novymi kolegy.
Lenka Leon
Zamestnani vsedni i nevsedni
O bohemskem namornikovi Evzenovi; o postakovi, co krome psanicek roznasi kocourky; o neodolatenem udrzbari bazenu; a v neposledni rade i o gynekologovi, ktery obcas rika “ruce vzhuru”.
Lenka Leon
Dobre minene rady – rady od nejmladsich
Kdo z nas se cas od casu nesetka s moudrostmi starsich? Jiste, ze jsou dobre minene, ale ruku na srdce – nic noveho pod sluncem. Coz ale potom takova originalni moudra z hlav tech nejmensich?
Lenka Leon
Radi cestujete a hresite na to, ze vam v cizine nikdo nerozumi?
Uz jsem si zvykla, ze tisice kilometru od rodne hroudy potkavam obcas krajany na ulici nebo v obchode. Nekdy clovek vazne neveri vlastnim ocim a predevsim usim.... a ze jsou ta setkani s nasincem casto kuriozni!
Lenka Leon
Muj zivot v milostnem trojuhelniku
Prislo to jako blesk z cistyho nebe. Jmenuje se Bob a litam v tom az po usi. Bohuzel i moje sousedka.
Lenka Leon
První dovolená v Jugoslávii, první dítě, samé klady a pozitiva...
Do letošního roku jsem si poprvé po dlouhé době nevytyčila žádná předsevzetí a cíle. A nakonec to nebyl vůbec špatný nápad. Jak to jen šlo, toulala jsem se (nejen) San Franciskem s tou pomyslnou kytkou ve vlasech... a pááánečku, já viděla věcí!
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 60
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3853x
Seznam rubrik
- Koncerty, to je moje gusto
- Bejt Karel vzdycky jsem si pra
- Letem svetem
- Na studiich za velkou louzi
- Kdyz ctu zpravy
- Jen tak pro radost
- Laska je laska