Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Muj zivot v milostnem trojuhelniku III

7. 03. 2010 8:25:22
Vsechny ty Bobovy zalety mu kazdym dnem stoupaji v hlave, a z mileho a pritulneho spolecnika se stava primadona nejvetsiho kalibru. Jenze ta primadona ma v sobe jakysi magnet, od nehoz se ani ja a ani moje sousedka nedokazeme odpoutat.

Bob uz vi, u kterych dveri se ma zastavit. Kde se pomazli. Kde se obcerstvi. Kde prespi. A jeho ego se nafukuje jako poutovy balonek... jen vzletnout k oblakum. Po ulici se nese jako pav a jeho ctitelky nedockave oteviraji dvere a touzebne lakaji Boba do jejich pelisku. Kdyz se tedy jeho velicenstvo zastavi i u nas, vypada to nasledovne. U sousedky na gauci si da slofika. Pak se line protahne a jde zjistit, co je k jidlu. I kdyz na nej cekaji ty nejcerstvejsi a nejlahodnejsi dobrutky, otoci se a jde se radeji obcerstvit ke me. Ja, narozdil od moji sousedky, samozrejme vim, ze laska prochazi zaludkem. Bob se naji a pomazli, aby se nereklo... a spaciruje si to zpatky k sousedce. Ta ma pro nej dvere stale otevrene. Az na ty ze zelezne site; to aby k ni do bytu nevletely zadne mouchy a podobna havet, co by mohla budit Boba z jeho sladkeho spanku.

Kdyz se s ni Bob loni seznamil, silel po ni natolik, ze se do te zelezne site tak vasnive zakousnul, az v ni vyhlodal diru. Tou pak muze kdykoli ladne proskocit a vrhnout se do sousedciny otevrene naruce. Po roce vsak asi jeho city ponekud pohasly, anebo jenom zkousi, jak moc jeho vyvolene zalezi na jeho naklonnosti. Obcerstveny tedy jen sedi zvenku u toho otvoru ve dverich a skrz tu sit hypnotizuje sousedku, ktera mu nakonec neodola a ty dvere mu jde otevrit. Jak rikam – primadona na entou.

Mne dava svoji naklonnost najevo jinak. Moc dobre vi, kolik casu stravim v kuchyni pripravou ruznych specialit a pamlsku, ktere mu pak s neskonalou peci a laskou serviruji primo pod nos. Jen, co se na vterinu otocim, vyskoci na kuchynskou linku, kde se rozvali jako na tom nejpohodlnejsim otomanu a usmiva se pod vousy. Holt kazdy rozdava ty komplimenty po svem.

Nekdy se vsak chova jako podivin. Tedy musim uznat, ze od piti ze zachodu uz konecne ustoupil. Ze to ale stalo usili! Nekolik dnu za mnou vubec neprisel a kdyz se pak hrnul do koupelny a ja mu pred nosem zabouchla dvere, byla z toho ticha domacnost. Co mi vsak stale zustava zahadou... Obcas jen tak zaleze pod mou postel a vydrzi tam treba pul hodiny. Vedle slovniku spanelstiny. Zrejme si tak zpestruje svoji denni rutinu? Ja vam nevim. Vzdyt tam zase neni tolik mista. Urcite je tam spousta prachu a hlavne tma.

Obcas si ani nevsimnu, ze prave zaplul pod tu mou postel. Jenze predstavte si, ze vecer jen tak sedite, treba si ctete knizku, zhluboka pri tom dychate a proste si jen tak lebedite, protoze je to po dlouhem dni bajecny relax. A najednou ze zvedne prosteradlo a objevi se Bobova hlava! Zatimco z hlubokeho dychani se stane lapani po dechu, mily Bob laxne odkraci, jako by se nechumelilo.

Tuhle se za mnou zase stavoval kamarad, aby mi pomohl vymenit baterii v aute. Zaparkoval svuj mini van vedle moji Mazdy a vrhnul se do dila. To by nebyl Bob, aby nezmercil, ze se v mem okruhu objevil nejaky muzsky! Zvedave krouzil kolem kamaradova auta a v nepozorovane chvili do nej naskocil. Jesita jeden! On sam by mi tu baterii nevymenil, tak proc alespon neudelat mensi zarlivou scenu, ze? Aby nam pripomnel, kdo je tady panem domu. Kdyz Petr odjizdel, pro jistotu jeste zkontroloval, zdali se Bob nekde neschoval na zadni sedacce.

Ovsem to neni nic proti tomu, co se prihodilo koncem leta. Jedno odpoledne jsem poklimbavala u televize, kdyz v tom mi nekdo tuka na dvere. Takova zena s rozevlatou hrivou a dvema hafany na voditku. Predstavila se mi jako Bobova pani. Polilo me horko. Asi ji bylo divny, proc se Bob tolik nezdrzi doma a tajne ho sledovala a prisla mu na jeho ctitelky. Krve by se ve me nedorezal. Nez jsem se vsak zmohla na slovo, pani mi podala tasku. Pry je v ni jidlo - pro Boba. Dal jsem nechapave zirala. Cekala jsem hystericky vystup. Nadavky, rvani vlasu, vycitky, zpytovani svedomi. A ona mi misto toho prinese jidlo. I s cistou miskou! Pry si vsimla, ze Bob behem tech zaletu nejak pohubnul. Chapete to? Je to cely nejaky zvrhly.

Kdyz pak vecer prisel Bob, otevrela jsem plechovku s tunakem od jeho pani. Toho on prece tuze rad. Jenze ouha! Bob se tunaka ani nedotknul a misto nej si dal svoje oblibene granule. Meli byste vsak videt, jak vyvadel, kdyz jsem si dala tunaka ja. Skakal po me jako opice po bananovniku a nedal se za zadnou cenu odbyt. Tunak pro kocky je proste na kocku, a tak letel smahem do popelnice. Dala jsem Bobovi tedy trochu ochutnat toho meho tunaka (pro lidi), ale opravdu jen trochu. Ten pry obsahuje moc soli, ktera skodi nasim chlupatym sverencum. Ale vysvetlujte to kocicimu jazycku. Znate to – zakazany ovoce nejvic chutna.

Autor: Lenka Leon | neděle 7.3.2010 8:25 | karma článku: 16.38 | přečteno: 1970x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Kristýna Burgerová

Chce to klid a nohy v teple

Vždycky jsem chtěla být taková ta princezna (barbína) s dolíčky ve tváří, červenou mašlí (růžovýma gelovýma nehtama a umělýma řasama). Ta, která promlouvá něžným hláskem, uculuje se a každý jí mám rád.

23.1.2018 v 8:32 | Karma článku: 14.88 | Přečteno: 406 | Diskuse

Kateřina Karolová

Já, Doktorin - dopis číslo 22

Znáte to. Jste na tom fakt blbě, opakovaně se hecujete, že to zvládnete, to dáte, to vydržíte. Pak přijde poslední kapka a vy rezignujete. Složíte zbraně. A ono to najednou začne být lepší.

23.1.2018 v 8:00 | Karma článku: 18.92 | Přečteno: 362 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Poslušný Bůh

Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem. (Lukáš 2,51+52)

22.1.2018 v 21:35 | Karma článku: 12.57 | Přečteno: 198 | Diskuse

Laďka Sindlerova

Tyhle volby a předvolební debaty mi připomněly

jak moc radikální a nekompromisní jsem kdysi bývala, jak moc jsem politické dění prožívala a jak jsem si, možná, „pošlapala“ štěstí.

22.1.2018 v 13:00 | Karma článku: 18.11 | Přečteno: 680 | Diskuse

Milan Hulík

Pionýrský tábor

V socialismu skutečně existovaly výdobytky, na které i já dodnes s láskou vzpomínám. A vzpomínají i kamarádi, kteří odjakživa neměli komouše v lásce.

22.1.2018 v 9:34 | Karma článku: 25.85 | Přečteno: 965 | Diskuse
Počet článků 60 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3844
Jsem jednou z davu tech mnoha "Husakovych deti" co ma hlavu v oblacich, nohy v toulavych botach, a srdce v San Francisku. "One day if I do go to heaven, I'll look around and say: "It ain't bad, but it ain't San Francisco."




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.