Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Madonna? Kdo to je?

8. 10. 2009 7:26:22
Priznam se, ze PINK mi driv nebyla moc sympaticka. Takova potetovana, nevybourena drsnacka. Ale s nohou na plynu temer na podlaze jsem si pri poslouchani radia zacala uvedomovat, ze ty jeji pisnicky maji nesmirnou stavu, naboj. A tak jsem se minuly mesic vydala na jeji koncert v kalifornskem San Jose.
PINK proste umi...PINK proste umi...

Ten zacal take od podlahy, te podiove. Doslova a do pismene. Na ni se otevrely dvere a z nich se vznesla samotna zpevacka - na lane a v satech z rudeho peri. Nastup vskutku pompezni.

Kouzlo cele tehle neskutecne show bylo v tom, ze si chvilku pripadate jako na rockovem koncerte, chvilku jako v cirkuse a chvilku jako byste byli u zpevacky doma v obyvaku. Cirkusacka choreografie vzesla na zaklade posledniho albumu, ktere nese nazev Funhouse. Coz je ve (velmi) volnem prekladu takovy dum hruzy, co zname u nas z pouti. Akorat, ze ta ceska verze je asi prece jen o neco strasidelnejsi. Funhouse najdete v Americe v tolik popularnich zabavnich parcich. Ten se sklada z nekolika mistnosti. V jedne na vas vybafne nejaky pestrobarevny klaun. Nebo se ocitnete v zrcadlovem bludisti jako na Petrine, a kazde to zrcadlo vas vselijak zpitvori a ano, treba i poleka.

Ja mam pocit, ze jedno takove zrcadlo mam doma a kazde rano se do nej divam a lekam se a nemusim chodit na Petrin ani stat ve fronte do zabavniho parku a lepit si pri tom prsty o cukrovou vatu. Muj zivot je svym zpusobem take funhouse. A kdyz o tom tak premyslim, s PINK se vlastne neda nesouhlasit. Vsichni zijeme v jakemsi funhousu. Nekdo tam chodi prespat, nekdo tam ma permanentni adresu.

Po podiu se za zvuku flasinetu, zvonu, zvonku a pistal promenadovali klauni a vubec vselijak rozverne odene figurky. Na lanech se houpali akrobati a kdyby si zpevacka tri dny pred koncertem nevykloubila rameno, houpala by se tam s nimi. Nejenom houpala a delala vselijaka salto moltare, se kterymi by si bez mrknuti zavdala s profiky. Ona pri tom i behem predeslych predstavenich zpivala! Tedy klobouk dolu.

PINK je jakymsi unikatnim skolubenim nevybourene rebelky s krehkym srdcem. A oboji umi mistrne vmontovat do svych pisnicek, ktere si sama pise. Hodne uprimne - a nebere si prit tom servitky. Jeji texty jsou osobni a otevrene, jako byste prave nakoukli do jejiho denicku. Prave na svem poslednich albumu dala pruchod svym pocitum a pisnicky na nem odrazi celou tu smesici zazitku pramenici z jejiho nepovedeneho manzelstvi (i kdyz podle poslednich zprav se dala znovu dohromady se svym manzelem). Z pisnicek vsak necisi pouze vztek a rozcarovani a vsechny ty emoce co s clovekem smykaji v podobnych zivotnich situacich. Zpevacka zongluje i s pocity odpusteni a snad i pochopeni.

Po dynamickem nastupu vystridala rozjivenou rebelku s blondatou kstici tvar natolik procitena, az by si clovek neznaly situace pomyslel, ze se musi jednat o dve odlisne zpevacky. “Housle jsou pro me hudebnim nastrojem, ktery odrazi mou bolest”, okomentovala tenhle nastroj v jednom rozhovoru. Prave s doprovodnymi houslemi a kytarou zazpivala par pomelejsich pisnicek, aby za chvilku zase zvedla fanousky ze zidli a zazpivala opet neco od podlahy. Pri moji oblibene "So What" se na podiu objevila obrovska postel, na niz se rozzurila polstarova valka zakoncena mrakem letajiciho peri.

Zpevacka potom s prehledem vysekla hitovku od Led Zepelin "Babe I'm going to leave you" a take "Bohemian Rhapsody" od skupiny Queen, znamou z filmu Wayne's World. Ta byla pro me takovou tou pomyslnou tresnickou na dortu, tim zakuskem, co vas po vytecnem hlavnim chodu zasyti k naproste spokojenosti. Odena ve stylu Freddieho Mercury s capkou na blondatych vlasech dostala vsech tech tricet tisic usnich bubinku do rockerskeho nebe, a jsem si temer jista, ze i ten Freddie ji z toho oblacku vyseknul hlubokou poklonu.

Jak svoji show pompezne zacala, tak ji podobne i ukoncila. V bilem hedvabnem platne se tremi akrobaty nad sebou se vznasela a zpivala nad podiem nad nimz se k zaveru pisnicky rozsypaly trpytky a pozlatka.

Kdo radi poslouchate tuhle rebelku, rozhodne si nenechte ujit jeji listopadovou show v Praze. Za svuj zivot uz jsem byla na desitkach koncertu, ale tenhle nepochybne nasadil latku zase o neco vys. A hlavne – PINK umi opravdu zpivat. Bez srandy. Bavila jsem se s par lidmi, kteri se byli podivat na koncert Maddony – a vesmes byli z jejiho live predstaveni zklamani. Co si budeme povidat - tu neproslavilo jeji zpivani.

Vse nejlepe vystihuje jeden z vyroku PINK: "Jsem tady, aby lidi zapomneli na to, kdo je Madonna."

Co dodat na zaver? Madonna? Kdo to je?

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Bohemian Rhapsody v podani PINK:

http://www.youtube.com/watch?v=TC2rcKb4pUg&feature=related

A trocha te akrobacie:

http://www.youtube.com/watch?v=wAe2_2bFjwk&feature=related

Autor: Lenka Leon | čtvrtek 8.10.2009 7:26 | karma článku: 18.32 | přečteno: 2692x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Kristýna Burgerová

Chce to klid a nohy v teple

Vždycky jsem chtěla být taková ta princezna (barbína) s dolíčky ve tváří, červenou mašlí (růžovýma gelovýma nehtama a umělýma řasama). Ta, která promlouvá něžným hláskem, uculuje se a každý jí mám rád.

23.1.2018 v 8:32 | Karma článku: 14.88 | Přečteno: 406 | Diskuse

Kateřina Karolová

Já, Doktorin - dopis číslo 22

Znáte to. Jste na tom fakt blbě, opakovaně se hecujete, že to zvládnete, to dáte, to vydržíte. Pak přijde poslední kapka a vy rezignujete. Složíte zbraně. A ono to najednou začne být lepší.

23.1.2018 v 8:00 | Karma článku: 18.71 | Přečteno: 362 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Poslušný Bůh

Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem. (Lukáš 2,51+52)

22.1.2018 v 21:35 | Karma článku: 12.57 | Přečteno: 198 | Diskuse

Laďka Sindlerova

Tyhle volby a předvolební debaty mi připomněly

jak moc radikální a nekompromisní jsem kdysi bývala, jak moc jsem politické dění prožívala a jak jsem si, možná, „pošlapala“ štěstí.

22.1.2018 v 13:00 | Karma článku: 18.11 | Přečteno: 680 | Diskuse

Milan Hulík

Pionýrský tábor

V socialismu skutečně existovaly výdobytky, na které i já dodnes s láskou vzpomínám. A vzpomínají i kamarádi, kteří odjakživa neměli komouše v lásce.

22.1.2018 v 9:34 | Karma článku: 25.85 | Přečteno: 965 | Diskuse
Počet článků 60 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3844
Jsem jednou z davu tech mnoha "Husakovych deti" co ma hlavu v oblacich, nohy v toulavych botach, a srdce v San Francisku. "One day if I do go to heaven, I'll look around and say: "It ain't bad, but it ain't San Francisco."




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.