Lenka Leon
- Počet článků 60
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3853x
Seznam rubrik
- Koncerty, to je moje gusto
- Bejt Karel vzdycky jsem si pra
- Letem svetem
- Na studiich za velkou louzi
- Kdyz ctu zpravy
- Jen tak pro radost
- Laska je laska
Oblíbené blogy
Co právě poslouchám
Oblíbené knihy
Lenka Leon
Lepsi klacek nez zakaz facek
Neda mi to a jako au-pair ve vysluzbe chci zareagovat na navrh zakona, ktery by uplne zakazoval fyzicke tresty deti. O deti jsem se starala v Anglii a ve Spojenych statech a po tech letech zkusenosti mohu rici jedine – neni nad vychovny pohlavek ci placnuti pres zadek.
Lenka Leon
Kdyz hvezdy stunou
Nemohu si pomoci a bez muceni se narovinu priznam - zprava o rakovine Patrika Swayzeho me jaksepatri rozesmutnila. I ja jsem jako pubertacka s ocima navrch sledovala jeho tanecni kreace v Hrisnem tanci a v pokojiku si vylepila jeho plakat z Bravicka. Nechci tady lkat nad jeho krasnou tvari a vypracovanym telem, i kdyz ty mu bezpochyby pomohly k jeho uspechu. Musim se priznat, ze me vetsinou herci–hezounci vlastne ani moc neberou. Tom Cruise nebo Brad Pitt? Coz o to, diva se na ne hezky, ale ja mam radeji treba Toma Hankse nebo Robina Williamse. Svemu remeslu hovi a navic zustavaji nohama na zemi. Patrick je pro me tedy jakymsi vzacnym skloubenim herce-hezounka a toho normalniho chlapa, zijiciho poklidnym rodinnym zivotem na farme u koni. A ted bohuzel predevsim clovekem, ktereho zasahla jedna z nejzakernejsich rakovin. Nemoc si zkratka a dobre nevybira.
Lenka Leon
Ta nase kuchyne ceska aneb Nemas zase zbytky od nedele?
Obcas tady za velkou louzi uvarim, usmazim nebo upecu nejakou tu dobrutku z ceske kuchyne – gulas, rostenky, rizky ci strudl. A pak se vskutku deji veci :)
Lenka Leon
Naganska opice
Ani se mi nechce verit, ze je to jiz deset let, co nasi hokejiste vybojovali zlatou medaili na Olympiade v Naganu. Odmalicka jsem byla velkou hokejovou fanynkou a mela jsem to obrovske stesti, ze se mi splnil jeden z mych velkych snu - podivat se na zapas NHL. Ten prvni, na kterem jsem byla v lednu 1998 , bylo Buffalo Sabres, kde tou dobou hral Dominik Hasek. Tenkrat se mi s nim podarilo po tom zapase osobne setkat. Kdyz jsme se ho pak s kamaradkou ptaly, jestli se tesi do Nagana, jenom se lisacky pousmal a pokyval hlavou. Koho by napadlo, ze ani ne mesic nato Dominik vychyta historickou zlatou medaili a narod jej bude opevovat a posilat na Hrad?
Lenka Leon
Zase ten (blbej) Valentyn?
Mnohymi svatek oslavovan, mnohymi zase proklinan. Zatimco jedni jsou zavaleni kyticemi ruzi, plysaky posetymi srdicky ci zahaleni do vyzyvaveho pradylka, druzi se mozna trochu kaboni, protoze treba zrovna zadneho “Valentyna” nemaji, nebo je ten jejich akorat vytocil do nepricetnosti anebo proste tenhle svatek zkratka a dobre nemaji radi. Tak ci onak, i ja jsem donedavna patrila spise do te druhe kategorie... do doby, kdy se mi stala tahle prihoda...
Lenka Leon
O Romech a o hlasu zvenku
Pred par lety jsem se dala na studium mezinarodnich vztahu na univerzite v San Francisku. Jeden z povinne volitelnych predmetu, ktery jsem si vybrala, byl prave o historii i soucasnosti zemi stredni a vychodni Evropy. Narodila jsem se v Cechach a situaci v tomto regionu se snazim hodne sledovat, nicmene i tak jsem usoudila, ze neni na skodu dozvedet se neco vic (nehlede na to, ze jsem se potykala s dalsimi tremi - a podstatne narocnejsimi - predmety). Ukolem nasi zaverecne prace bylo vybrat si jednu ze zemi stredni ci vychodni Evropy a zhruba na patnacti strankach zanalyzovat jeji ekonomickou, politickou a socialni situaci. Jednim z bodu, na ktere jsme se meli zamerit, byla, mimo jine, i mensinova problematika. Vzhledem k tomu, ze jsem si vybrala Ceskou republiku, stala jsem tedy pred nasledujicim rozhodnutim: bud si vse zjednodusim a budu papouskovat latku v ucebnici a vubec vseobecny kriticky hlas “zvenku” obvinujici nas z diskriminace Romu, nebo se mu rozhodnu statecne oponovat a napsat o zdevastovanych bytech a zkrachovalych pokusech o integraci teto mensinove skupiny do ceske spolecnosti, ve ktere jsem dvacet let vyrustala. Bylo mi vsak jasne, ze vyberu-li si tuto druhou variantu, pani profesorka se mnou nejenze nebude muset souhlasit, ale v horsim pripade mi pak udela prednasku o rasismu a jen z milosti me necha prolezt s odrenyma usima.
Lenka Leon
O malych stoparich aneb Deravy silnice na Kostarice
Ve stredu probehla zprava tiskem o odsouzeni Romana Gaziho za znasilneni dvou skolaku, za vytrznictvi a za ohrozeni mravnosti a mravni vychovy. Tento prohresek nebyl ani zdaleka jeho prvnim; za podobne zlociny uz byl predtim dvakrat odsouzen. Cloveku se z nej, a jemu podobnych deviantu, prinejmensim zvedne zaludek. Po precteni clanku se mi hned vybavil muj vylet na Kostariku. Mali skolaci tam cestou domu ze skoly stopovali auta a nikdo jim pri tom nezkrivil jediny vlasek na hlave.
Lenka Leon
Zuby, pohroma huby aneb k soudu s ceskymi zubari!
Tak se mi jednoho krasneho dne ulomil zub. Nelenila jsem a rychle jsem tedy vytocila cislo zubni ordinace. “Volno mame zhruba za dva mesice”, dozvidam se od sestricky. “Coze? Dva mesice s tim pahylkem v puse? Parkrat kousnu a bude po zubu”, rychle jsem si pomyslela. “Ale ono to fakt boli”, pohotove jsem tedy zareagovala. Zabralo to a druhy den jsem sedela v zubarskem kresle. Pan doktor mi zrentgenoval hned celou dutinu ustni a nervozne si setrel pot z cela. “Tady potrebujes korunku, tady vytahnout nerv, tady jsou asi dva zuby s kazy pod plombou, taky moudraky budou potrebovat casem ven” a takhle pokracoval zub po zubu, celkova predbezna skoda odhadnuta na nejakych pet tisic dolaru. “Kam jsi chodila doposud k zubari? Ja jen, ze bys ho mela za jeho odvedenou praci dat rovnou k soudu.” V tu chvili jsem mela sto chuti strhnout si z krku ten zeleny bryndacek a vyplaznout na nej jazyk, ale nemela jsem zkratka a dobre na vyber. Tak zacala nase ticha zubni valka.
Lenka Leon
Jak se stune v Americe? Pet dnu v roce (kdyz mate to stesti)!
Na nasledujici prihodu jsem si nedavno vzpomnela v souvislosti se zavedenim poplatku v ceskem zdravotnictvi. Pred par lety me muj pan doktor poslal na mamograf. Lekar, ktery provedl ono mamograficke vysetreni, si vsak nebyl jisty s diagnozou a proto mne pro jistotu postal s doporucenim a se snimky na konzultaci s chirurgem. Za mamograficke vysetreni jsem musela zaplatit asi jenom kolem sedesati dolaru; po predchozich zkusenostech s americkym zdravotnictvim jsem ocekavala podstatne vyssi castku, ale nastesti mi pojistovna cast uhradila sama. Par tydnu nato jsem tedy sla k onomu panu chirurgovi. Ten se na snimky podival a uklidnil me, ze jde zrejme jenom o nejakou zvetsenou tukovou zlazu a za pet minut jsem s usmevem odchazela z ordinace. Ten mi vsak z tvare velmi rychle zmiznul – to kdyz mi pak od chirurga prisel ucet za toto “vysetreni” – na $550.00. Pojisteni, nepojisteni, castku jsem musela s tezkym srdcem do posledniho centu zaplatit. Co se tedy vlastne stalo?
Lenka Leon
Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny...
"Leňátko, vy si taky užijte krásně Vánočky. Já jsem ještě neviděla žádné známé, pořád jsem jen s rodinou, ale to byl účel této návštěvy, tak to je all good... Dneska jsme pekli cukroví, zítra večer nazdobíme stromeček, a pak uz jsou Vánoce.... je tu zima jak prase, docela záhul, ale prošla jsem si nádherné vánoční trhy v Praze i ve Zlíně, povezu si s sebou domů plno památek a fakt si to užívám... Ale abych nekecala, taky se mi stýská po San Francisku a po Markovi a už se tam moc těším. Loučení je vždycky smutné, ale když se člověk vrací do nejkrásnějšího města na světě, není to tak hrozné..." "Jejda, jako bych to psala já", pomyslela jsem si, když mi včera přišla tahle zprávička od mojí kamarádky Lenky.
Lenka Leon
Jak jsem prezila setkani s teroristou
Bylo takove vsedni podzimni rano a ja se akorat uvelebila v metru na sedacce s tim, ze si jeste treba za tu pulhodinku do Washingtonu trochu zdrimnu. Teploucko a monotonni jizda uz mne pomalu ale jiste dostavaly do limba a kdyby metro akorat nezastavilo na dalsi zastavce, moje hlava uz by zrejme spadla do predklonu nebo se priplacla na zamlzene okno. Na zastavce nastoupilo par mzourajicich lidi, kteri se stejne jako ja uvelebili v tom poloprazdnem voze. Tedy az na jednoho cernovlaseho pana s knizkou v ruce. Metro se zacalo pomalu rozjidet a mily pan najednou rozhodil rukama a povida: “Dobry den vam vsem. Chtel bych vam zazpivat”. COZE? Zbystrila jsem a napnula usi. Slysim dobre? Zazpivat? “To bude asi nejaky podivin”, pomyslela jsem si. Podivin opravdu nelenil, s nepritomnym vyrazem v obliceji otevrel knizku a spustil nejakou strasne tahavou arii. “Tak tomu rikam odvaz”, pomyslela jsem si a panacka se zajmem a trochou neduvery pozorovala. Opravdu velmi zvlastni. Pan pel soustredene dal, ale najednou metrem neco strasne skublo. Ridic se vsi parou dupnul na brzdy a souprava se zastavila nekde uprostred tunelu. Hned nato zhasla vsechna svetla. Hrklo ve me jako ve starych kukackach. Tak, a je to tady! Ten podivin ted zasermuje rukama, zahaleka neco o Alahovi, odpali se a jaci jsme vsichni byli.
Lenka Leon
O hrnickovem kralovstvi
Asi kazdy mame nejakou svou slabost. Mne se napriklad spolehlive podlamuji kolena, kdyz zabloudim do obchodu s hrnicky. Malokdy se mi podari odejit s prazdnou a doma uz mi za nejaky ten patek vyrostlo celkem slusne hrnickove kralovstvi. Vetsina z nich jen spokojene sedi nedotcena na polickach, zatimco caj ci kaficko srkam jen z nekolika z nich. Ani nevim, proc to tak je. Nektere z nich jsem si koupila sama, nektere mi byly naopak darovany. Jedno vsak maji spolecne - v kazdem z nich je ukryta nejaka vzpominka ci zazitek. Jsem tak trochu jako hastrman, jenom krome dusicek do nich schovavam stripky z detstvi a mladi; z toulek svetem; z lasky co nerezavi; zkratka a dobre ze zivota.
Lenka Leon
Olympic a jeden z mych nejkrasnejsich vyletu casem
Je zvlastni, jak si pamatujeme veci ci okamziky nekolik let zpatky, ale uz si treba nevzpomeneme, co jsme meli dnes k obedu. Psal se rok 1978. Sedela jsem doma na nasem cernobilem gauci a se zatajenym dechem a s palcem v puse jsem sledovala koncert Olympicu v Lucerne oslavujici patnacte narozeniny, zatimco moje tehdy pubertalni sestrenka se dojate s kapesnikem v ruce rosila u jejich nesmrtelnych plouzaku. Jejich pisnicky provazely moje detstvi a dospivani a kdyz jsem v sedmicce sehnala listek na jejich koncert, byla jsem stestim bez sebe. Zamilovala jsem si Zelvu a taky kytaristu Milana Brouma a malinko jsem tedy zavidela tem fanynkam v prvnich radach, na ktere hazel jeden usmev za druhym... Utekla spousta vody, ja se zacala trochu toulat svetem a vlastne jsem ani netusila, ze Olympic stale koncertuje. Kdyz jsem se tedy nedavno dozvedela, ze kapela zavita i k nam na brehy Pacifiku, okamzite jsem si v predprodeji koupila listek. Nesmirne jsem se na jejich vystoupeni tesila a zaroven vlastne nevedela, co ocekavat. Vzdyt jsem je naposled videla pred nejakymi dvaceti lety! Jak se na tomhle ctyrlistku asi podepsal zub casu? Jak zvladnou narocne turne a zhruba dvouhodinove predstaveni? Jak...?
Lenka Leon
Jak se kroti makleri aneb Nejenom laska zaludkem prochazi
Nikdy bych neverila, ze prace v bankovnictvi muze byt taky nekdy ohromna sranda. Kdyz se obcas rano nemuzu probrat a zivam jako o zavod, staci jenom pres prosklenou zed nakouknout na nase maklere a clovek je hned vzhuru. Ti tam, na rozdil od vetsiny z nas, krepci uz od ctvrte hodiny ranni a nadopovani kofeinem se zapalene prekrikuji, triskaji telefonem, nadsene tleskaji, povykuji, kazdych 15 minut leti na zachod, vyskakuji z zidli, ktere spis slouzi jako perovaci pruzinky a hazi po sobe co jim prijde pod ruku, vcetne oranzovy micudy. Kdyz jim s predstiranou prisnosti nahodou pohrozim, ze u stropu jsou protipozarni cidla, ktere kdyz trefi, budou osprchovani od hlavy az k pate, ani nemrknou a micuda okamzite leti mym smerem. Proste neskutecna ZOO. Vzdycky jsem si myslela, ze jsou ve svym maklerskym tranzu a nevnimaji svoje okoli. Presto jsem dnes k mymu udivu vsechny ty pavijany do jednoho zkrotila.
Lenka Leon
Takovej normalni den na zapade divokem
Mam doplnit perex k clanku, protoze je kratky. Jenomze clanek uz neexistuje a ani ho nejde zmenit z aktivni na pasivni. To jsou veci na tom svete.
Lenka Leon
O pracovnim pohovoru a kapesnicku na cele prilepenem
Tak si predstavte, ze byste strasne radi ziskali praci, o ktere jste uz tak dlouho snili. V te divoke kapitalisticke a konkurecni dzungli vybrali prave VAS a pozvali si vas na pohovor. Samozrejme, ze se dukladne pripravite a jeste dukladneji oblecete, abyste na sveho potencionalniho zamestanvatele udelali ten nejlepsi dojem. Upravena a profesionalni vizaz je urcite jednou z nekolika veci, ktere si vas potencionalni zamestnavatel bezesporu povsimne. Inu i ja jsem pred par lety hledala praci. Po skonceni studia mezinarodnich vztahu jsem si, mimo jine, poslala i prihlasku na staz v Evropske komisi ve Washingtonu. Prevelice me lakala prilezitost nahlednout do taju EU, ktere jsem doposud znala pouze ze skolnich skamen ci medii. Pochopitelne jsem tedy zajasala, kdyz jsem se dozvedela, ze asi z tech peti stovek uchazecu vybrali prave me. Muj vysneny pohovor se vsak zmenil v zoufalou scenu, kdy ze sebe stiram cary papirovych kapesnicku za pritomnosti horkokrevne (a znacne vyjevene) Rekyne.
Lenka Leon
O nahatych medvidcich aneb Ach ta zapeklita anglictina!
Myslite si, ze plynule a s prehledem ovladate anglictinu? Nebo se teprve prodirate zacatecnickym kursem a vas jazyk pripomina spis nejaky zamotany namornicky uzel? Tak ci onak, s cizi reci se da zazit spousta srandy i trapasu. Posudte sami.
Lenka Leon
Batole a vibrator
Pred nekolika lety jsem si behem studii privydelavala na skolne hlidanim jednoho batolete. Bylo to celkem prijemne odreagovani od politickych teorii ci dlouhych veceru stravenych se Stalinem. Tohle batole vsak nebylo ledajake. Jmenovalo se Charlie, ale ja jsem si ho “pocestila” na Karlicka. Nic nenamitalo. Bylo nesmirne vynalezave a zvedave a nenechalo se jen tak necim zaskocit. Jednoho krasneho dne mne vsak ono batole dostalo pekne na kolena. Primo pred nosem mi totiz vitezoslavne zasermovalo vibratorem jeho velevazenych rodicu. Jeste ke vsemu za velevazene pritomnosti jednoho z nich.
Lenka Leon
Setkani s americkym zakonem aneb jak me serif po dalnici nahanel
Tak uz se jednoho dne stalo a mne tu byla udelena pokuta za rychlou jizdu. Tedy zadna sranda, co vam budu povidat. Jeste ted se mi trese hlas a kolena pri vzpomince nad blikajicim majackem za mym autem a na vse, co nasledovalo. Nikomu bych to neprala.
Lenka Leon
Kominicek aneb Sladky trapas na letisti
Tak zase po roce letim do rodne hroudy oslavit Jeziska a trochu si uzit snehu na Vysocine. Let z druheho konce zemekoule je dlouhy a unavny, zvlaste pridate-li k tomu par vriskajicich batolat a obcasne turbulence, ktere s vasim zaludkem, naplnenym nestravitelnou letadlovou stravou, zamavaji asi jako kdyz jste poprve v zivote na Matejske pouti. Behem letu se seznamuji s dalsi krajankou a tak nam to alespon trochu lepe utika tlachanim o vanilkovych rohliccich a Popelce.
| předchozí | 1 2 3 | další |
