Jarek Nohavica v San Francisku aneb Takova hezka nostalgie
Netusila jsem, ze Queen of Rock’n’Roll Tina Turner jeste stale koncertuje. Zvedave jsem usedla do pohodlneho kresla v sedme rade. To, co pak nasledovalo zhruba dve a pul hodiny, by se s prehledem dalo prirovnat k divokemu uraganu. Tahle zena, tenhle zivel, nekoncertovala celych dlouhych osm let. A mam pocit, ze jenom odpocivala, slunila se na francouzske riviere a popijela takovy ten mok z vinne revy, o kterem se traduje, ze je v nem pravda. A sbirala sily, aby pak mohla vtrhnout zpet na podium aby nas, obycejne smrtelniky, potom mohla oddelat svou nakazlivou energii. Po koncertu jsem mela pocit, ze asi tak dva dny nebudu moct usnout a pak vycerpanim nekde odpadnu v metru, kde budu do pulnoci jezdit s bezdomovci. A az me policejni hlidka vyvede za limec ven, moje rty se budou znavene pohybovat a mumlat vzdalene pripominajici tri slova “Simply the Best”, a i v tom polospanku budu nohama vykopavat stejne jako tahle legenda.
Tina nam roztancovala nase telesne schranky; Jarek zase ten vnitrek. Hlavne tu oblast hrudnikoveho kose, tam, kde mame ten srdecni sval, tu nasi dusi, ktera tala za zpevu doprovazeneho jeho kytarou a heligonkou, kterou si pry koupil jeho deda v roce 1926.
A Jarek nam s jiskrou v oku vypravel o ceste z Denveru do Las Vegas. O tom jak ho cestou napadla nova pisnicka a kousek nam ji i zazpival. Snad se mu ji podari dopsat. A o tom, ze je v San Francisku vubec poprve a hned potom leti do New Yorku. A zase hrabnul do strun kytary.
“Decka maju zmrzle kosti a sankuju uz jenom z povinnosti…” Salvy smichu propletene vzpominkou na drsne zimy na Vysocine, kdy jsem se cestou od autobusu brodila snehem po kolena a strasne u toho nadavala. Kdyz jsem jezdila domu z internatu, mela jsem pres rameno zlutou tasku plnou veci a ta se mi na tom rameni obcas prevazila na druhou stranu a ja i s ni zahucela do toho bilyho svinstva. A to nebylo jenom za limcem, to bylo uplne vsude.
“Ladovska zima za okny je a srdce jima bila nostalgie… “
A nostalgie asi padla na nejednoho krajana. Mozna nebyla bila, ale rozhodne dala tomu nasemu hrudnikovemu kosi jaksepatri zabrat. Kdyz se Jarek priznal, ze uz se mu po tech trech tydnech na cestach styska po domove, trosku me to udivilo. Tri tydny? Jenomze kdyz pak spustil lidovku “Kdyz jsem sel z Hradista”, tak mi najednou bylo taky tak nejak krasne ouzko. Jako by se ve me za ta leta ten stesk nakumuloval a najednou se mu chtelo strasne ven. Jarku, Jarku! Takhle zonglovat s tema nasima tulackyma dusickama!
Pred koncertem jsme si chtely s kamaradkou koupit nejake z Jarkovych cedecek. Verte nebo ne, ale po tech se pry uz davno zaprasilo! Jeho listopadove koncerty v Cechach jsou jiz ted beznadejne vyprodane.
Zaujalo me, jak si Jarek cely koncert “povida” se svym publikem. Nevzpominam si, ze by nejaky zpevak nebo kapela hned na zacatku koncertu dekovali fanouskum za to, ze prisli; za to, ze si koupili listek na jeho koncert; protoze jenom diky tomu se mohl uskutecnit. Svoje fanousky si Jarek patricne hycka a ma jejich fotky z celeho jeho zahranicniho turne na svych internetovych strankach.
Priblizil se zaver koncertu. Nadseni krajane ale neuprosne stali a tleskali, az si vytleskali posledni pisnicku – Andel strazny.
‘Můj anděl strážný
s tváří tajemnou
letem rovnovážným
krouží nade mnou
on hlídá kroky mé
abych nespadl do strží
ať už doby dobré doby zlé
ruku nade mnou podrží
můj anděl strážný’
Tahle pisnicka nemohla byt lepe nacasovana. Presne v den koncertu probehlo na druhe strane zemekoule posledni rozlouceni s mym bajecnym strejdou. Vzhledem k tomu, ze jsem ho nemohla vyprovodit na posledni ceste, tak jsem za nej alespon kazdy vecer zapalovala svicku, v duchu si ho strojila do bily kosilky a opatrne ho usadila na ten nepohodlnejsi oblacek, co tam nahore maji pro ty nove prichozi. Takova moje bila nostalgie. A ja vim, ze az zase budu tropit skopiciny nebo prijde nejaky ten prusvih, budu se muset spolehnout jen a jen na sebe, ale proste chci verit, ze tenhle muj novej andel bude hlidat kroky me a ruku nade mnou podrzi.
Proste takova hezka nostalgie…
Lenka Leon
Jazykové salto mortale aneb Máš dvě velký koule?
Vy, kteří jste se někdy učili cizím jazykům, mi dáte za pravdu, že občas z nás neúmyslně vypadnou zkomoleniny, které nás nejednou dostanou do svízelných situací. Sama jich mám pár na svém kontě, ale dnešní blog bude o mojí kamarádce. Jmenuje se Andrea a je to veselá kopa. Procestovala už snad celej svět a kromě toho, že je to krásná ženská, její srdce je velikosti Texasu a okolních států a to rozdává na všechny strany. Občas je roztržitá a zkomolí nějaké to slovíčko - a já mám pak o čem psát.
Lenka Leon
Pět mladých, krásných a svižných námořníků
Loni jsme se s mou kamarádkou Petrou rozhodly vyrazit na výlet na jih, do mexického Caba. Vydaly jsme se do pouště mezi obří kaktusy. Okoštovaly několik druhů tequilly. Ale hlavně nás zlákalo moře a dvě jachty America's Cup, které zrovna zakotvily právě v tomhle přístavu. Cíl byl jasný - vyhrát závod nad druhou jachtou. Pod dozorem pěti mladých, krásných a svižných námořníků jsme ještě s dalšími čtyřmi soutěžícími zaujali naše čestná místa na lodi a s vervou jsme tahali za lana a poctivě plnili všechny jejich pokyny. Potom jsme se všichni poplácali po zádech, když naše jachta jako první doplula k vítězné bóji.
Lenka Leon
Moje nebojácná kamarádka Lucka
Tahle moje kamarádka, to je vám taková odvážná školačka. Umí naprosto ďábelskou česnekovou pomazánku. Jeden čas pracovala ve vězení. A nepřejte si být tím hajdalákem, co ji jednou přepadnul v noci na parkovišti.
Lenka Leon
Můj život v milostném trojúhelníku aneb nic netrvá věčně...
... ani láska k slečně. "Bob sedí před tvým bytem a čeká na tebe", pípla mi tuhle textovka od bývalé sousedky. Ach tak! Záletníkovi se zastesklo po mojí laskavé náruči. Jenže ouha. Pozdě bycha honiti. Jednoho dne mi došlo, že musím s životem v milostném trojúhelníku skoncovat. Jednou provždy.
Lenka Leon
Nase multi kulti kancelar
"Deti cerne, zlute, bile, kazde v jinem svetadile". Zpivali jsme si zvesela na zakladni skole v hudebce. Nase kancelar je pestrobarevna a sklada se hned z nekolika svetadilu. Jak si tam pod jednou strechou zijeme?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Podezřelé nákupy zbraní se mají hlásit už od července, schvaluje vláda
Prodejci mají mít už od července povinnost hlásit podezřelé nákupy zbraní. Počítá s tím novela...
ANO nemá představu o budoucnosti, odpověděl Fiala Babišovi ohledně důchodové reformy
Šéf ANO Andrej Babiš na svém účtu na sociální síti X tento týden zveřejnil video, ve kterém...
Kdo pošle hlas do voleb z ciziny poštou, bude moci jít volit znovu a jinak
Pravidla pro volby poštou ze zahraničí se ještě oproti původnímu vládnímu návrhu změní....
Senior přivezl granáty na služebnu v Prostějově autobusem, ukradl je na vojně
Osmdesátiletý muž, který minulý týden přinesl na policejní služebnu v Prostějově v igelitové tašce...
Financial Controller (A12540)
AURES Holdings a.s.
Praha
- Počet článků 60
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3853x
Seznam rubrik
- Koncerty, to je moje gusto
- Bejt Karel vzdycky jsem si pra
- Letem svetem
- Na studiich za velkou louzi
- Kdyz ctu zpravy
- Jen tak pro radost
- Laska je laska