Dobry den, pane doktore, nechcete nahodou videt moje vajecniky...?

13. 07. 2008 8:15:03
Jedna vec je, kdyz vas obcas prekvapi okoli. Ovsem neni nad to, kdyz nejednou svym chovanim prekvapite sebe sama.

Jednoho krasneho jarniho dne jsem si spokojene vykracovala do knihovny, kdyz jsem pred sebou spatrila meho gynekologa, jak si to spaciruje mym smerem s nejakym svym znamym. V tu ranu jsem se pristihla, ze zrychluji krok, cervenam se a prebiham na druhy konec chodniku. "Co to melo bejt?" tukam si na celo, kdyz jsem odbehla z dohledu tech dvou.

Muj pan doktor je peknej muzskej, jenomze v tom jeho bilym plasti a v ordinaci je mi to suma fuk. Hlavne at jednou za rok zkontroluje moje vajecniky a ostatni reproduktivni organy, a sbohem satecek. Nemam v zameru si v tu chvili prohlizet jeho pronikavy modry oci; na prohlidce jsem ostatne ja.

Jenomze byl takovej ten machovskej pozdni vecer, prvni maj, vecerni maj a snad i neci hlas zval ku lasce, protoze pan doktor najednou bez toho plaste vypadal naprosto neodolatelne a muj mozek chtel zakricet neco v tom smyslu: "Dobry vecer, pane doktore, to mame dnes krasnej den... a nechcete taky nahodou videt moje vajecniky?"

Prekvapuji sama sebe kazdy den.

Treba kdyz si obcas vybavim momenty z detstvi, ale uz si nevzpomenu, co jsem mela vcera k obedu. Zavru oci a vidim obri skraloup na mliku, co pro nas rano babicka ohrivala na kamnech. Taky nam uvarila vajicka natvrdo. Bracha snedl bilek a se zloutkem jsme si kutaleli po stole a strasne se tomu smali. Obcas jsme ohnuli nejakou tu hlinikovou lzicku a kdyz nas babicka vedla do skoly, hazela je do potoka, aby na to nikdo neprisel. (Ach, odpustte babicko, ze jsme byli takovi smradi, a taky matko prirodo to, jak jsme se k tobe bezcitne chovali!)

Jeste nechci otevrit oci. Vidim se na takovym slapacim kolotoci, co nam tatka postavil nad hnojem. Na tu podivanou se sbihaly deti z cely vesnice. "Poradne to rozpeckuj", jeste ted se slysim kricet na brachu. Ten slapal do pedalu jako o zivot; nejakym zazrakem jsme do toho hnoje nikdy nespadli.

Prekvapuje me, ze si pamatuji SPZ naseho prvniho Trabanta: HBA 04-64. Kdyz nas tatka svatecne zavezl do skoly, skemrala jsem, aby me vyhodil za rohem u posty. Strasne jsem se za nej stydela (za toho Trabanta).

Pamatuji si, jak jsem byla prekvapena z reakce moji maminky, kdyz Reagan na konci sveho projevu pri jednom ze setkani s Gorbacovem rekl: "God bless you". “Ale maminkoooooo, vzdyt v kostele pan farar mluvi o Bohu porad...?", chtela jsem ji rict.

Prekvapila me moje radost, kdyz jsem poprvy misto samych jednicek dostala na vysvedceni dvojku z matiky. Konec vsemu predstirani, uz bylo nacase aby si nekdo vsimnul, ze cisla proste nejsou moje parketa!

Prekvapuje me, ze si stale pamatuju basnicku co jsem rikala certum, aby me neodnesli do pekla: "Okurcicko, okurcicko, nechod k lesu na policko. Liska tam ma domecek, ukousne ti konecek."

Prekvapuje me, ze uz jedenact let bydlim na druhym konci sveta. Vzdycky jsem si myslela, ze bych nikde jinde nez v Cechach nedokazala zit. Prekvapuje me, ze jsem se prodirala dzungli na Kostarice, kempovala s medvedy s Yosemitu a tancovala s Indiany v Mexiku... ale nikdy jsem nebyla treba na zamku v Hluboky.

Prekvapuje me, ze mezi moje nejvetsi poklady posledni dobou patri loutka Hurvinka, pleteny backory od moji tety, kremzska horcice a film Vesnicko ma strediskova. A taky miniaturni ponozka malyho Kaji z dob, kdy mu bylo par mesicu. Vite, jak si miminka obcas trou ty jejich malinky kopytka jedno o druhy... az jim nekdy ty jejich ponozky spadnou na zem?.. Tak jsem si na pamatku jednu z tech “ztracenych” strcila do kapsy. Je na ni Medvidek Pu.

Prekvapuje me, ze jsem do sebe byla schopna kopnout dva panaky Absinthu. Vetsinou se mi kolena podlamuji uz jen kdyz si pricichnu ke sklenicce vina.

Prekvapuje me, ze jsem tak dlouho milovala nekoho, kdo nemiloval me. Laska je vazne slepa.

Prekvapuje me, ze jsem nebyla schopna vydat ani hlasku, kdyz mi tuhle v metru nejakej uchyl sahal na kolinko. Naprosto jsem zkoprnela. Ten neomalenec! Jisteze se mi pak hlavou honily scenare, ve kterych zatrepu mou hrivou, na uchyla vrhnu rozhnevany pohled, zabusim rukama do hrudniku jako King Kong, svrhnu ho na spinavou podlahu a zabodnu mu podpatek do obliceje.

Prekvapuje me moje cesta na postu. Odskocim si s drobnaky v kapse koupit znamku s tim, ze za deset minut budu doma. Misto toho se za hodinu a pul vracim s taskami v ruce, ve kterych jsou dva pary bot (ty jehlickovy by se hodily na toho uchyla z metra!) a krasny puntikovany saty (v druhy kapse jsem mela kreditni kartu).

Prekvapuje me, jak casto si vzpomenu na ten obri skraloup a moji uzasnou babicku.

 

Autor: Lenka Leon | neděle 13.7.2008 8:15 | karma článku: 25.95 | přečteno: 4163x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 30.31 | Přečteno: 621 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 304 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.80 | Přečteno: 532 | Diskuse
Počet článků 60 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3853
Jsem jednou z davu tech mnoha "Husakovych deti" co ma hlavu v oblacich, nohy v toulavych botach, a srdce v San Francisku. "One day if I do go to heaven, I'll look around and say: "It ain't bad, but it ain't San Francisco."

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...