Zuby, pohroma huby aneb k soudu s ceskymi zubari!

Tak se mi jednoho krasneho dne ulomil zub. Nelenila jsem a rychle jsem tedy vytocila cislo zubni ordinace. “Volno mame zhruba za dva mesice”, dozvidam se od sestricky. “Coze? Dva mesice s tim pahylkem v puse? Parkrat kousnu a bude po zubu”, rychle jsem si pomyslela. “Ale ono to fakt boli”, pohotove jsem tedy zareagovala. Zabralo to a druhy den jsem sedela v zubarskem kresle. Pan doktor mi zrentgenoval hned celou dutinu ustni a nervozne si setrel pot z cela. “Tady potrebujes korunku, tady vytahnout nerv, tady jsou asi dva zuby s kazy pod plombou, taky moudraky budou potrebovat casem ven” a takhle pokracoval zub po zubu, celkova predbezna skoda odhadnuta na nejakych pet tisic dolaru. “Kam jsi chodila doposud k zubari? Ja jen, ze bys ho mela za jeho odvedenou praci dat rovnou k soudu.” V tu chvili jsem mela sto chuti strhnout si z krku ten zeleny bryndacek a vyplaznout na nej jazyk, ale nemela jsem zkratka a dobre na vyber. Tak zacala nase ticha zubni valka.

Moje maminka mi vzdycky s usmevem vypravela, jak ji jeji hodna pani zubarka predpovidala budoucnost zubu jejich deti. “Ty budou litat jeden za druhym”, rikavala, kdyz za socialismu zadarmo opecovavala mamcin rozsypavajici se chrup. Ve triceti mela jednu korunku vedle druhe, ve ctyriceti protezu. Chrup meho tatky na tom nebyl ani o trochu lip; nemilosrdna paradentoza jej obrala o vetsinu zubu, a on je jeste navic takovy nebojsa a bohem v jednom, ze si ty zuby sam vytrhal a zbyly mu tam takove tri pahylky; stravu na nich zatim v pohode zpracuje, a nejedno ditko se casto zalekne postaka s deravym usmevem. Ja jsem tedy podedila neco z mych rodicu, a pridejte k tomu slabost pro sladke a nejeden dentista zaplesa nad moji dutinou ustni, protoze ta se pro nej zaroven stava i zlatym dolem. Ta hodna pani zubarka uz by se urcite tak neusmivala, kdyby vedela, jak ta jeji predpoved vyjde pekne draho. Samozrejme tenkrat netusila, ze jednoho dne spadne zelezna opona, dite (tedy ja) vyroste a vyda se do sveta. A tam ho prave jako na potvoru rozboli ty zuby. Jeste nutno podotknouti, ze nez poprve vycestovalo, zaslo si doma pro klid na dusi k zubari, ktery neshledal jedineho kazu.

V mem predeslem blogu jsem se ctenarum pokusila nastinit situaci v americkem zdravotnictvi. Zamerne jsem jsem vsak vynechala dentisty, protoze tohle tema samo o sobe vyda na samostatny clanek. Jak je to tady se zubari? Zubni pojisteni neni zahrnuto v tom zdravotnim; to si, jeste spolu s ocnim pojistenim, platite zvlast. Americke sdruzeni zubaru (American Dental Association) odhaduje, ze polovina Americanu nema zubni pojisteni. To ziskate vetisnou prispevkem od zamestnavatele. Je vsak nutno podotknouti, ze tato pojisteni jsou omezena nejakou rocni maximalni castkou, do ktere vam je vase osetreni uhrazeno. Mel uz jste v minulosti problemy s nejakym zubem, ktery vas ted rozbolel? Ne kazda pojistovna vam zaplati jeho spraveni.

Zamestnavatel ani stat neni v teto zemi povinen platit zadne zdravotni ci zubni pojisteni. Nicmene zamestanvatel vam muze nabidnout prispevek na dva zakladni druhy pojisteni – PPO nebo DHMO. Kdyz si jeden z nich pak zamestanec vybere, vetsinou dostane seznam se jmeny zubaru, kteri toto pojisteni berou. Ti uz maji sjednane vyse poplatku s vasi pojistovnou; nicmene i tak si pacient musi obvykle cast osetreni zaplatit sam z vlastni kapsy.

PPO je bezesporu vyhodnejsi variantou; mesicni poplatek je sice o neco vyssi nez u DHMO, ale o to vic pak vam pak vase pojistovna proplati. Muj plan treba pokryva dve preventivni prohlidky rocne a vetsinu zakroku mi uhradi pojistovna padesati az osmdesati procenty. Za korunku mi napriklad zaplati padesat procent, pouze vsak jednou za pet let (karamelky tedy leti nemilosrdne do kose). Pojistovna mi rocne proplati zakroky do $1,500. Jen tak namatkou - jenom vytazeni nervu stoji kolem $1,150; korunka $800, plomba $100-340. Ceny se lisi podle toho, kde k tomu zubari chodite; samozrejme, ze jsou o neco vyssi v Kalifornii nez treba v Alabame.

DHMO je takova levnejsi varianta PPO, ale zubar uz si na vas neudela tolik casu a nebude vam trpelive vysvetlovat, jak si spravne cistit zuby, jak pouzivat dentalni nit, atd. Nehlede na to, ze castky, ktere u DHMO hradi pojistovna, jsou podstatne mensi nez u PPO. Kdyz jsem se naposled objednavala u zubarky, sestricka chtela vedet, zdali mam PPO nebo DHMO, aby si podle toho take mohla naplanovat delku meho osetreni.

Ti, kterym zamestnavatel neprispiva na pojisteni, si mohou poridit tzv. “non-insurance dental plans”, diky nimz za mesicni poplatek dostanete slevu (vetsinou 30-35%) u predem urcenych zubaru. Jejich velkou nevyhodou je vsak to, ze se vetsinou vztahuji pouze na zakladni vysetreni jako jsou plomby ci preventivni kontroly. Potrebujete-li tedy vytahnout nerv nebo udelat novou korunku, tyto plany se mnohdy zkratka a dobre nevyplati.

Jeden z takovych planu jsem mela prave v te dobe, dobe studentskych let, i ja, kdyz jsem se ocitla u onoho kaboniciho se pana zubare. Bydlela jsem v mensim mestecku a krome nej nebyl bohuzel siroko daleko zadny dentista, ktery by akceptoval tento plan. Nemohlo mi neujit, ze si chvilkami tenhle zubar proste neveril. Kdyby to byl nejaky mladik, dalo by se to snad pochopit, ale tomuhle bylo maximalne kolem padesatky. U kazdeho zdravotnika by clovek rad ocekaval alespon trochu empatie, ale tenhle clovek byl pravym opakem. Treba kdyz mi delal otisk na korunku, povedlo se mu to asi az na treti pokus, pri nemz uz mu ocividne ujely nervy a zasycel na me neco v tom smyslu, ze neumim poradne skousnout. Jako kdybych si to asi s tim patlavym bahynkem v puse a obcasnym davenim nejak naramne uzivala! Kdyz jsem za nim s timhle ulomenym zubem poprve prisla, tak seznal, ze kaz je prilis blizko nervu a ten tedy bude muset ven. Jenomze s tim me nejdriv poslal k odbornikovi a pak teprve mohl pokracovat na zapocate praci s korunkou. Nerv mi nakonec vytahla jina a schopnejsi pani zubarka, nikoli odbornik, nicmene zakrok jsem musela cely zaplatit. Porad ale byla levnejsi, nez navsteva u odbornika. Jeho asistentka castky za osetreni doslova strilela od oka; jednou to odhadla na stovku, podruhe na dve a ja nestacila vypisovat seky. Take tenhle zubar vsechno nesmirne zvelicoval. Treba kdyz se mi zacaly klubat moudraky, opet usoudil, ze budu muset k odbornikovi a ze vytazeni kazdeho zubu bude stat kolem tisice dolaru. Opet jsem obvolala dalsi zubare v okoli – sice nebrali to moje pojisteni-nepojisteni, ale nakonec mi jeden moudrak vytahl dalsi pan dentista pouze za stovku.

Jeho profesionalni pristup se absolutne nedal srovnat s tim Skarohlidovym. Nebe a dudy. Jako umrtveni navrhl pouziti rajskeho plynu; ackoli jsem o tomhle uz vynalezu kdysi slysela, nikdy jsem se s nim sama nesetkala. Anglicky preklad je velmi vystizny: “laughing gas”. Po chvilce inhalovani sestricka i zubar odesli do vedlejsi mistnosti, nez zacne plyn pusobit. Byla jsem jim za to opravdu vdecna, protoze par momentu nato jsem se opravdu zacala nekontrolovane chechtat. Prislo mi to absurdni – kazdou chvilku prijde s klestemi pan zubar a bude me mordovat a potece spousta krve a ja budu vriskat bolesti az nakonec omdlim, ale mne to vsechno prislo naramne k smichu. Cely zakrok byl vsak tak neskutecne v pohode a rychly, ze jsem ani nestacila mrknout. Jeste me sestricka nadopovala nejakym Ibuprofenem a predepsala antibiotika. Zadna velka bolest nebo komplikace. Par let nato se zacaly ozyvat i spodni moudraky. Moje celist pro ne byla mala a navic mely nejak hodne zamotane koreny , takze nebylo na vyber, nez se objednat k panu chirurgovi. To uz jsem nastesti mela pojisteni a nemohla jsem si nevzpomenout na toho zubare - Skarohlida, ktery mi tvrdil takove nesmysly ohledne placeni. Mily pan chirurg si nauctoval sest stovek za oba, s tim, ze pojisteni, ktere uz jsem v te dobe mela, mi hradilo nejakych 60%. Pan doktor me jeste pred narkozou informoval, co mohu pristich nekolik par hodin a dnu ocekavat a asi dve hodiny po zakroku mi dokonce sam volal, aby se ujistil, ze jsem v poradku. Jaky obrovsky rozdil mezi nim a Skarohlidem!

Kdyz jsem se pak prestehovala do San Franciska a potrebovala jsem osetrit chrup, nakonec jsem dobrovolne poslouzila jako pokusny kralik mladym studujicim dentistum. Levnejsi plomby a korunky znamenaly take delsi dobu stravenou v zubarskem kresle. Studentici byli velmi ochotni a kazdy sebemensi zakrok mi pocitve vysvetlili. Jenomze mezi zakroky museli vzdycky zavolat jejich pany profesory, aby se ujistili, ze vrtaji tam kde maji vrtat, takze sezeni v kresle se obvykle protahlo na nejake tri hodiny. Nejednou jsem tedy pak nadskocila bolesti, protoze efekty umrtvovaci injekce za ty 3 hodiny uz vetsinou odeznely, takze pak mily skorozubar nejednou nechtene dloubnul do ziveho. Jako treba do rozriznute dasne; to kdyz se moje mladounka zubarka snazila dostat az na kost, na kterou se pak upevnila korunka. Jen tak mimochodem – vite, ze elektricke kreslo udajne vymyslel prave zubar? Snad mohu byt nakonec i rada, ze jsem v detstvi tolik marodila; mozna diky tomu jsem vuci takovymto experimentum s mym telickem jakz takz obrnena.

Ze ten “pan zubar” aka Skarohlid chtel soudit ty nase ceske? Kdo by ho mohl brat vazne, kdyz nazorne predvedl, jak se prave zubar chovat nema? Ja tedy ne, a i kdyz ted uz se tady s mym pojistenim nemusim tolik bat o moje bankovni konto, tenkrat jsem si zbytek zubu nechala stejne nakonec spravit v Cechach. Sice jsem asi tyden prosedela s vrtackou v puse a poplivala hned nekolik tech bryndacku, ale hodny pan doktor mi predelal i stare plomby, nesycel na me a za vsechno jsem zaplatila jenom maly zlomek toho, co bych dala tady. A vim, ze nejsem rozhodne sama. Diky krizi americkeho zdravotnictvi se ted rozmaha novy fenomen, tzv. medical tourism. Dovolena na Havaji nebo Bahamach? Pche! Misto toho si nejeden American vezme dovolenou na to, aby se jel levneji lecit nekam do ciziny. Zrovna nedavno jsem cetla clanek o pani, kterou by zde operace nohy stala pres padesat tisic dolaru. Misto toho si nasla nemocnici v Indii, a zakrok ji vysel na nejakych jedenact tisic, vcetne rehabilitace, cen letenek, ubytovani a obcerstveni pro ni i pro manzela.

A tak konci moje postrehy a uvahy o americkem zdravotnictvi. Co dodat? Sama jsem se presvedcila, jaky je rozdil v tom, kdyz clovek ma pristup k pojisteni a naopak. O chrup se ted staram jako nikdy predtim a hlavne jsem rada, ze uz nikdy nebudu muset k onomu Skarohlidovi. Jeste, ze moje predni zuby zatim nepotrebovaly zadne opravy a v pohode drzi a ja se tak mohu spokojene usmivat. Treba prihode, na kterou dodnes nezapomenu. Ta se stala pred lety mamince-doktorce jedne moji kamaradky. Jeden jeji pacient, tolik vdecny za to, ze mu pomohla, ji neprinesl ani bonbonieru nebo lahvinku. Misto toho vsak s jistotou v hlase prohlasil: “Pani doktorko, mockrat Vam dekuji. A kdybyste potrebovala nekdy nekoho zmlatit, tak mi dejte vedet, ja Vam rad pomuzu.”